Výjimečný koncert Dana Bárty a skupiny Illustratosphere si v pátek 6. prosince od 19.00 užijí jejich příznivci v Domě kultury v Ústí. V předprodeji je vstupné 290 Kč, na místě korun 350. Den poté Bárta s hudebními kolegy pobaví Městské divadlo Chomutov, cena je stejná. V jabloneckém Eurocentru Dan s kapelou vystoupí už v pátek 29. listopaduod 20.00.

Muzikant zazpívá to nejlepší ze své nové desky „Maratonika". Vydal ji po pětileté pauze. Během vystoupení ovšem čeká posluchače několik změn a také překvapení. Bártův projekt Illustratosphere dnes není jiný pouze tím, že z původního sextetu se stal kvintet. Liší se především zvukem. Většího prostoru se tu dostává kytaře, upozaděno je naopak piáno, které mělo dosud v hudbě kapely dominantní místo.

Horké novinky i staré skladby v novém kabátě si posluchači užijí v podání čtveřice Filip Jelínek, Robert Balzar, Miroslav Chyška a Jirka Slavíček. Skalní fanoušci navíc jistě poznají také změnu v autorství textů. Dosud výhradní textař Bárta dal prostor svým blízkým; ke spolupráci přizval partnerku Alžbětu Plívovou a také Dana Stomieroskyho.

Dane, jak to máte nyní s texty? Došlo ke změně, že?
Texty si píšu sám a dalo by se říct, že v zásadě jsem svým výhradním textařem. Tentokrát jsem však přizval i Bětku, protože umí anglicky a tím mi výrazně pomohla.

Ale co počet koncertů? I v tom je vaše turné unikátní, ne?
No mám už svoje odehrané, ale popravdě tolik koncertů po sobě jsem ještě nehrál. Ale těžiště naší práce je v živém hraní a já už se moc těším, že si zase spolu dobře zahrajeme i na severu Čech. Sem tam nám za to někdo zatleská a pak upadneme pod ozdobené vánoční stromečky.

Na hudební scéně jste aktivní déle než 20 let. Za ta léta jste si prošel hudebními styly od rocku přes jazz a funk až k popu. Je vám blíž poloha hlasitá a drsná, kterou si člověk nejvíce užije na koncertu v klubu, či jemný jazz spíš k domácímu poslechu?
Být to první, asi bych někde hřmotil, to dá rozum. Ale mně jsou styly a žánry drobátko „u mikrofonu", abych tak řekl. Tam kde jsem, jsem dorazil přes zmíněné opěrné body víceméně dobrovolně, nijak se neznásilňuju. Je to daný spoluhráčema, typem mýho hlasu po letech, přibližováním se k tomu, co v sobě občas zaslechnu, vztahováním se ke svým vzorům…
Když si vezmu, že jsem nedávno propotil oděv až dva samým tancem na pódiu s J.A.R. a teď už zase hraju s Illustratosphere, aniž bychom se nechali omezovat jinými věcmi, než je náš jemnocit pro detail, a koncem příštího týdne si zahraju s Triem Roberta Balzara v Londýně a v Düsseldorfu, mám to stále velmi pestré, jakkoliv poněkud tišší než dříve, děkuji krásně.

Jaký je Dan Bárta jako hudební fanoušek? Co posloucháte za hudbu v autě? Máte vůbec při vašem vytížení náladu poslouchat cizí skladby?
O jé, ještě nemám ani řidičák, natož repráky ve voze. Já už po pravdě docela dlouho skoro nic neposlouchám, respektive nevyhledávám muziku jako kulisu, to je přesnější. Naposledy jsem si udělal doma takovou pididiskošku a poslechl si po jedné věci od Josého Feliciana, Vince Jonese, Björk, Led Zeppelin, Franka Sinatry, Simply Red. Opravdu poslechl, ale je toho málo, momentálně poslouchám spíše sebe.
Mám raději muziku dobře napsanou i zahranou s tím, že mám docela vyhraněný názor na to, co a proč mne ohromí. Erykah Badu, Sade, Pat Metheny, je toho spousta, ale momentálně mám takové spíš ignorantské období.

Existuje na světě nějaké místo, kde koncertujete nejraději?
To asi ne, velká Lucerna má svůj půvab, dejme tomu, ke Golemu samému se váže pár vypečených historek souvisejících s naší bujarou mladostí, ale žádné nějaké nej nejraději navštěvované místo nemám, to bych musel být ulhaný. (Smích.)