Význam slavnosti spočívá především ve znovuobnovení pamětní desky významného orasínského rodáka, která byla během války zničena.


Zimmermannův význam v minulosti


Osobnost Loise Zimmermanna je nezapomenutelná. To, co představuje Karel Kludský pro Jirkov, představuje Zimmermann ve výtvarných kruzích celého Krušnohoří, jak na německé straně, tak v celém chomutovském regionu.


Luis Zimmermann se narodil v roce 1892 v Orasíně – Uhrissen v prosté rodině, neuměleckého původu. Navštěvoval obecní školu v Boleboři a své výtvarné nadání zdokonaloval u malířského mistra Nestlera v Chomutově. Po té navštěvoval jabloneckou odbornou školu a později získal místo jako kreslič ve sklárně u Jihlavy, v níž působil do roku 1914. Po té byl odveden a narukován k domobraně, vyslán do ruského polního tažení. Zemřel ve svých nedožitých 40 narozenin v chomutovské nemocnici v roce 1932, na následky zranění z války.


O významu jeho výtvarného díla svědčí častá pozornost médií k jeho tvorbě i jeho předčasnému úmrtí v Deutsches Volksblatt či Quelle v první čtvrtině minulého století. Velkou pozornost mu věnoval i významný pražský kunzhistorik Josef Opitz.


Na Zimmermannův pohřeb se sešli lidé z celého Chomutovska. Slavnostní řeč tehdy pronesl ředitel Krušnohorského spolku Jirkov Hennrich a zazněla skladba jirkovského pedagoga Eduarda Görnera, kterou věnoval svému mrtvému příteli. Romance pro smyčcový kvintet nese název „Tempisova kaple“ a vypráví o osudu kastelána z Červeného hrádku.


Josef Opitz nazval Zimmermanna nejkomplikovanější povahou mezi krušnohorskými malíři. „Od moderny odvrácen, pěstoval folklór a vytvářel domov“ napsal o orasínském rodáku.


V letech 1926/7 představil Zimmermann svoje dílo v městském muzeu v Chomutově především s Gustavem Zindelem , výstava na radnici k připomenutí Zindelova díla dnes končí. Krušnohorské malíře porovnal Josef Opitz v tisku kritikou: „Šindel je náš nejznámnější krušnohorský malíř, ale jeho metoda je být spíše vypravěčem, popisovatelem. Sheibenhof je zase nejmodernější mezi krajináři. Zimmermanna zajímá krajina ve zvláštní náladě, která by mohla být naším lidem přístupná.“


Na Zimmermannovu počest v roce 1934 byla za velké účasti všech významných spolků na Chomutovsku na Zimmermannově domě slavnostně umístěna pamětní deska z kamene, vytvořená chomutovským sochařem Rudolfem Stallou.


Tehdy vyšlo v tisku Deutsches Volksblatt usnesení obecního zastupitelstva Boleboře: „Zachovat a opatrovat Zimmermannův hrob na věčné časy.“ V poválečných náladách roku 1945 byla pamětní deska zničena.


Umělcův význam připomene slavnost


Jsou to již dva roky, kdy Oblastní muzeum v Chomutově uspořádalo výstavu dochovaného díla Luise Zimmermanna. Tehdy začala zrát myšlenka na znovuobnovení pamětní desky, která se již zítra 14.června promění ve skutek. Finanční prostředky na její repliku jsou dílem obce Boleboř a dílem krajanské sbírky bývalých rodáků Uhrissen, v čele s Geraldem Bretfeldem.


„Jako představitel bývalých obyvatel Uhrissen bych rád vyjádřil radost, že se od našeho vyhnání v letech 1945/46 s dnešními obyvateli Orasína scházíme u slavnostní příležitosti znovu umístění pamětní desky nezapomenutelného malíře Luise Zimmermanna. My mladší jsme náš osud, ztrátu naší staré vlasti, dávno akceptovali jako nezměnitelný a nechceme již pryč z Německa. Přesto cítíme pro české Krušnohoří, zemi našich otců a místa našeho narození něco jako pocity domova,“ prohlásil Gerald Bredfeld.


V těchto dnech vychází o umělci publikace, kterou uspořádal ředitel Oblastního muzea v Chomutově Stanislav Děd. Obyvatelé Orasína a Boleboře si dali práci, aby vyhledali v rodinných albech dobové fotografie. Místní výtvarník Josef Šporgy je uspořádal do série pohlednic z Orasína – Uhrissen, které byly vydány k příležitosti odhalení pamětní desky obcí Boleboř ve spolupráci s Oblastním muzeem v Chomutově.
Slavnostní odhalení desky na rodném Zimmermannově domě č.p. 18, proběhne v Orasíně v neděli 14.6. od 11:00 hodin. Pro tuto příležitost bude v 10:00 hodin pro všechny, kteří se chtějí zúčastnit přistaven autobus před chomutovskou radnici, další zastávkou je autobusové nádraží v Jirkově o chvíli později.

Autor: Jana Vlčková