Akademický malíř Kamil Sopko, který výstavu svého žáka na úterní vernisáži uvedl, nazval Linharta „nestorem chomutovského malířského společenství.“


Život s koníčkem


Místo, odkud Václav Linhart pochází, je Dobřív u Rokycan. V Chomutově začal žít až od roku 1946. Jeho zájem o výtvarné umění se však datuje k roku 1954, po návratu z vojny. V roce 1965 se seznámil s chomutovským výtvarníkem Františkem Žáčkem, který mu předával své zkušenosti z krajinomalby a výrazně ovlivnil jeho tvorbu.


Václav Linhart je původně vyučený soustružníkem, ale řadu let prožil v hospodářských funkcích na dráze, v dílnách ČSD. Malování se pro něj stalo nezbytnou součástí jeho každodenního života, jeho hobby i láskou, na celý život.


„Je to koníček a řehtá pořádně,“ prohlásil se smíchem na vernisáži, a dodal: „Kdo mu jednou propadne, tak tam zůstane…“


Obdivuhodná houževnatost, nejen k zálibám a koníčkům, ale i životní optimismus, jak je tomu u Linharta, však bývají výjimečným darem. Současná výstava „Procházka mojí tvorbou“, měla být uveřejněna v Luragu již minulý rok, k výročí jeho 75. narozenin. Vzhledem k nedostatku volného místa na seznamu výtvarníků se však mohla uskutečnit až nyní.


Stále v plné formě


František Linhart byl prvním účastníkem malířského společensví v Chomutově, které vzniklo po roce 1990, a je jejím nestarším aktivním členem dodnes. Pod vedením profesora Kamila Sopka přešel od krajinek k figurálním motivům. Akvarely, které později vystřídaly oleje, malované na plátno a na sololit, kopírování slavných i styl vlastní duchovní tvorby, zhodnotil na vernisáži Kamil Sopko, jako hledání vlastního výrazu.


Ve vystavené tvorbě několika desetiletí, která se do Luraga vešla, můžeme vidět krajinu Krušných hor, ale i moře, zátiší i ukázky figurální tvorby. Jako na společného jmenovatele Linhartových motivů, poukázal Kamil Sopko na expresivní projev jeho tvorby, s nadsázkou barvy.


Obrazy Františk Linharta skutečně přenáší na diváka pocity klidu a bezpečí, ať už motivem nebo volbou barev.


Linhartův koníček stále řehtá a malíř je rozhodnutý udržet se v sedle i přes zdravotní neduhy.


„Malováním se odpoutávám od všedních událostí, a to mě léčí,“ prohlásil šestasedmdesátiletý, duchem stále mladý výtvarník.

Autor: Jana Vlčková