Na štědrovečerní stůl se v Krušných horách podávala bramboračka nebo pivní polévka.

Vánoční zvyky, obyčeje, tradice i pověsti na Chomutovsku jsou poměrně bohaté a zajímavé. Etnograf, historik a překladatel Jan Hirsch z Oblastního muzea v Chomutově je při své práci křísí a o detaily z adventního období našich předků se podělil i s Deníkem. Ba, co víc – některé našel a přeložil pro vánoční číslo Deníku nově, přímo od pracovního stolu v muzeu.

Advent

Adventní období se vyznačuje svátky, kterým lidová tradice přisuzovala magickou moc k věštění budoucnosti. Tyto věštecké dny před vánocemi začínaly svátkem sv. Ondřeje 30. listopadu.

K sv. Ondřeji se váže celá řada zvyků neprovdaných dívek o svatbě. Dívka si před spaním položila na okraj postele peníz, na postel se postavila a vyslovila příslušné zaříkadlo. Potom nesměla myslet na nic jiného ani se pomodlit Otčenáš. Ve snu pak měla spatřit svého ženicha.

Jiný obyčej byl na večer zatřást plotem a pronést říkadlo: „Třesu s tebou, můj plůtku, zaštěkej můj pejsku.“ Z toho směru odkud zaštěkal pes, měl přijít její ženich.

Na svatého Ondřeje bylo na Chomutovsku také zvykem dávat do koutů místnosti předměty, které měly určitý symbol, a pak je se zavázanýma očima hledat. Například dívka, která našla prsten, se měla do roka vdát, kdo nalezl krejcar, ten zbohatl, kdo sklenici vody zchudl, kdo věnec, měl v následujícím roce zemřít.

Svátek sv. Barbory 4. prosince se také váže k tázání se po budoucím ženichovi. Utržená větvička třešně nebo jabloně ještě před východem slunce měla být ovázaná pentlí s jménem ctitele a ta, která rozkvetla jako první, byla jasným znamením o tom, kdo je ten pravý. Také sedláci si chodili natrhat „barborky“, aby podle jejich květu poznali bohatství své úrody v příštím roce.

Svátek sv. Mikuláše patřil těm nejmenším. Děti v předvečer zavěšovaly do oken punčochy a střevíce, do kterých jim sv. Mikuláš v noci naděloval jablka, ořechy a sladkosti, ale i uhlí, brambory nebo sáček s pilinami podle jejich zásluh.

Ve starých záznamech jsou také zmínky o devíti kolednících, kteří v adventu chodívali z Rusové na Výsluní od domu k domu a zpívali popěvek. Předvánoční výpravu tvořili Marie, Josef, Tři králové a čtyři pastýři. Koledníci si za to vysloužili jídlo a peníze.

Vánoční svátky

Kouzlo vánočního období vrcholilo vánočními svátky. Od Štědrého večera do svátku Tří králů 6. ledna bylo považováno za nejsvětější období celého roku. Po dobu dvanácti dnů se měly zastavit všechny zemědělské práce, zakázáno bylo například i předení. Až do Nového roku se neměly hrát karetní hry, jinak by dotyčný hráč hrál celý rok.

Každý den představoval jeden měsíc následujícího roku i s předpovědí počasí. Noci byly provázeny věšteckými sny, a co se v určitý den spícímu zdálo, mělo být splněno v příslušném měsíci následujícího roku. V Březenci věřili, že kolik lidí v těchto dvanácti dnech zemře, tolik lidí, násobeno dvanácti, zemře v následujícím roce.

Štědrovečerní tabule

Magickou noc svátku narození Spasitele a Štědrého večera plného hojnosti, předcházel den půstu. I na Chomutovsku věřili, že ten, kdo se postí, uvidí zlaté prasátko, které bude v domácnostech běhat okolo kamen.

Štědrovečerní tabule vypadala v základě stejně jako v jiných krajích. Jako hlavní chod byl v zámožnějších rodinách podáván kapr, v těch chudších stačila treska nebo slaneček.

Zvláštní péče byla na Chomutovsku věnovaná přípravě vánočky, která se podávala s kávou nebo grogem. Dobové záznamy upozorňují na Spořice, jejichž vánočka byla krajovou specialitou. Spořičtí zformovali do bochánku kousky těsta se sušenými hruškami, kousky jablek nebo sušených švestek a každé domácí zvířátko muselo také dostat kousek.

Na vánoční stůl mělo přijít devět druhů pokrmů. V každé obci však měli jinou tradici. Například v Březenci jich stačilo jen sedm, ve Spořicích jich museli mít nachystáno třináct.

V Krušných horách se podávala bramboračka nebo pivní polévka, salát ze slanečků, vajíčka, jablka, ořechy, med, máslo, čočka a proso. Čočka a proso měly zajistit peníze na další rok, a to položením penízku před talíř nebo vložením čočky do peněženky. Ochutnat se mělo od každého jídla trochu, i kdyby to byla jen jedna lžíce. Posledním zbytkem mléka nebo pivní polévky se rodinní příslušníci navzájem polévali, tomu, který přišel na řadu až poslední, to mělo zajistit krásu.

Kouzla a věštění

Během večeře hořely vánoční svíčky. Kromě toho hořelo vedle každého člena rodiny malé „vánoční světlo“. Každý dával pozor, aby jeho svíčka nezhasla, bylo by to znamení, že zemře. Pokud při zhášení svíček stoupal kouř do výše, znamenalo to štěstí, jestliže se táhl směrem ke dveřím, věštil neštěstí.

V Okoříně u Strupčic měli zvyk nechávat zbylý vosk na svíce k smrtelnému loži. Na Hoře sv. Šebestiána dávali pod stůl seno jako ochranu před nemocí.
Místním zvykem také bylo, že pán domu rozkrojil jablko na čtyři díly a rozdal je členům rodiny. Rozkrojené jadérko znamenalo neštěstí. Pohozené slupky tvořily nějaké písmeno, které bylo příznivé nebo ne.

Také první ořech, který člověk rozlouskne, měl mnoho významů. Podle toho, jestli bylo ořechové jádro zdravé či černé poukazovalo, na štěstí a zdraví nebo smrt. Věřilo se, že kdyby byl rozbitý nějaký hrnec nebo pověšené prádlo na půdě, někdo z rodiny zemře.

Dalším vánočním zvykem v Krušnohoří byla pověra o tom, že když hospodyně zapálí lampu, musí vidět stín každého z přítomných. Pokud ho neuvidí, dotyčný zemře. Lití olova a házení pantoflí bylo ve zdejším kraji stejně známé jako všude v Čechách.

Svatá noc

Jedna z pověstí Chomutovska zaznamenává příběh z půlnoční mše. Obyvatelé Gabrieliny Huti chodili i přes špatný stav cest na půlnoční mši na Kalek a do Brandova. Když mše skončila, spěchali všichni domů, protože podle pověry měla nastat mše duchů, které se žádný smrtelník nesměl zúčastnit. O tom, jak to bylo nebezpečné, svědčila následující příhoda, kterou si místní lidé údajně před vánocemi vyprávěli dětem. Jedna zvědavá žena z Nového Domu se chtěla této mše duchů zúčastnit a přesto, že ji sousedé tento záměr vymlouvali, nechala se zavřít do bolebořského kostela. Když následujícího rána otevřel kostelník dveře, nalezl jen její znetvořené tělo a šaty, které byly roztrhány na cáry po celém kostele.

Dobytek a příroda

K zajištění dobré úrody a plodnosti v Novém roce, nemohlo chybět požehnání i zaříkávání domácího dobytka, pole a pastvin. Také dobytek musel mít přirozeně svůj Štědrý den.

V Březenci nesměla hospodyňka od štědrovečerní večeře vstávat a obsluhovat, ale sedět, aby slepičky na statku během dalšího roku dobře snášely.
Ze štědrovečerní večeře se nesmělo nic vyhodit. Odpadky se v Krušných horách balily do ubrusu a další den se před východem slunce odnesly pod ovocné stromky, aby dobře rodily. Zbytky jídla se také házely do studní, do stájí nebo na pole.

Jako ochrana před nemocí se do stájí věšela cibule. V Sušanech dostával dobytek otruby, šrot a sůl, v Droužkovicích žral chleba s cibulí a vánočku. Každá kráva i koza dostala jedno celé ořechové jádro se svěcenou solí a chlebem.

V Zákoutí dostával dobytek jablka, ořechy a svěcené byliny. I pes dostal kousek chleba, ve kterém byl schovaný stroužek česneku, aby byl „ostrý“ a dobře hlídal dům. Ve Spořicích měli zvyk, že na Štědrý den před půlnoční mší udělali čtyři hromádky z obilí z různého pole, které přesně změřili. Po návratu ze mše svaté hromádky znovu přeměřili, a ta, která byla menší, ukazovala na to obilí, které bude suché.

Divadlo

Vánoční divadelní hra je neodmyslitelnou součástí vánočních slavností. Na Chomutovsku vešlo do dějinných dokumentů okresu nejoblíbenější ztvárnění od ovčáka Antona Sachse ze Spořic.

Sachsovo vánoční představení se hrálo v Chomutově, Horní Vsi, Černovicích, Krbicích / zaniklá obec u Chomutova /, a jistě i v dalších přilehlých obcích.
V domě autora ve Spořicích se měly dochovat nutné propriety k vánoční hře, ve které kromě Marie a Josefa vystupoval také Ruprich nebo sedlák. Oslíka měl představovat malý chlapec v ohrádce, což není běžný prvek vánočních her.

Poslední historická zmínka o tom, že se hrálo Sachsovo vánoční představení, je z vánoc v roce 1908 – 1909.

Autor: Jana Vlčková