Dobové fotografie a dokumentace pro výstavu jsou celoživotní prací bývalé obyvatelky obce, paní Eveline Müller, roz. Sägner. Ačkoli žila celá léta v Mnichově, snažila se o to, aby poklady jejího rodného sídla nezůstaly ukryty pod přísečnickou vodní nádrží. Čtyři roky po její smrti se podařilo jejímu manželovi Hanzu Müllerovi tuto sbírku poprvé v Chomutově vystavit.


Příběh jak z románu


Název výstavy „Přísečnice hudební – hudba jako umění a obživa“ má svůj stín, za kterým se skrývá kus minulosti, která připomíná román.


V polovině 18. století docházelo v Přísečnici k úpadku těžby stříbra a po dvou nešťastných požárech se městečko ocitlo v nouzi. Podle dochovaných materiálů se jeho obyvatelka, jménem Anna Maria Görner, vydala v roce 1764 do světa za obživou s harfou, kterou dostala darem z Lipska.


Kroky průkopnice přísečnických muzikantů jsou na výstavě zdokumentované i vystavenou tzv. háčkovou harfou z 19. stol., kterou pro výstavu zapůjčila historička hudby z USA.


Po vzoru „první harfenistky“ se vydaly do světa i další přísečnické dívky, a to už ve věku 11 až 12 let. S takzvaně „lehkými“ harfami v lněném pytli na zádech, šly vydělávat peníze pro celou rodinu. Do Přísečnice se postupně dostávaly i jiné hudební nástroje, a tak začaly vznikat kapely, většinou dámské. Jejich děti vychovávaly babičky z Přísečnice.


Není divu, že se o nich zmiňuje Karel May ve svém románu „Z Bagdádu do Cařihradu“. Na počátku 19. století byly v městečku kapely i s čtyřiceti hudebníky. Na výstavě můžeme vidět unikátní notové záznamy, fotografie hudebníků a kapel i jejich slavnou hudební minulost po celém světě, dokonce i v Číně nebo Japonsku.


Osud obce neupadl v zapomnění


Ve třicátých letech 20. století začala živou hudbu vytlačovat média, v podobě zvukového filmu, gramofonu a rádia. Zánik přísečnických hudebníků dovršila II. světová válka. V roce 1945 se v Přísečnici zavřela světově proslulá hudební škola a obyvatelé městečka byli odsunuti do Německa. V období kolem roku 1975 se zde již započalo s výstavbou vodní nádrže.


Většina obyvatel se odstěhovala do Lohru nad Mohanem a jednou za dva roky si někteří z nich, společně zavzpomínají. Evelína Müller-Sägner vzpomínala na slávu Přísečnice aktivně, zpovídala své příbuzné a současníky, shromažďovala mnoho let fotografie a dokumentaci k výstavě, kterou můžeme poprvé zhlédnout.


„Po roce 1989 jsme začali jezdit z Mnichova do oblasti bývalé Přísečnice i po třech týdnech. Poznat lidi, navazovat nová přátelství. Měli jsme to tu rádi. Brzy jsme dostali kontakt i na muzeum v Chomutově, kterému jsme soukromou sbírku mé ženy darovali,“ řekl Hanz Müller.


Tato unikátní výstava proběhla v létě i v Marienbergu. V Chomutově lze výstavu zhlédnout v prostorách jezuitského gymnázia do 25. října.