V soutěži, která se vymyká ostatním soutěžím krásy, se probojovala až do super finále spolu se dvěma soutěžícími. Smyslem této soutěže není totiž jen ohodnotit fyzickou krásu, ale ocenit i ženský šarm, charisma a eleganci, a především nalézt dámu s nejkouzelnější osobností v České republice. Po sobotním úspěchu se jí Deník zeptal na její prvotní pocity ale i další otázky.

Soutěž Pretty Woman skončila. Do soutěže se přihlásilo na tři tisíce žen. Vy jste se dostala mezi finalistky a nakonec i mezi první tři. Jaké jsou vaše pocity? Splnilo to vaše očekávání?

Dneska je neděle, pár hodin po finále. Ve mně se mísí spousta pocitů, rozpaků, že už to vlastně všechno skončilo…... Jsem komunikativní, společenský tvor a mě prostě baví nasávat atmosféru zákulisí,vidět ten cvrkot technického zajištění, byla to mravenčí práce! Těsně před přímým přenosem mi začala téct krev z nosu a to moc!!! Trvalo to do 21 hodin. Přitom v devět hodin a patnáct minut jsme měly být všechny nalíčené a nastoupené na pódiu. Já jsem byla na záchodě, měla natáčky na hlavě a celý make - up jsem zrušila. Byla jsem v riflích s mokrými hadry za krkem. Celý sobotní den jsem se cítila vyrovnaná, ale tělo asi nějak reagovalo. Nakonec jsem si musela strašně věřit a dopadlo to dobře. Vlétla jsem na pódium celá načančaná.

Jaké jste měla pocity, když vyřazovali první tři?

Ani nevím. Bylo to hrozně těžké. Fungoval asi ten šestý smysl. Vůbec jsem o tom nepřemýšlela. Měla jsem dobrý pocit z publika, byla dobrá atmosféra. Vážně nevím.

A věřila jste pak, že byste mohla být tou Pretty Woman?

Každá z nás je PRETTY! Určitě jsem chtěla získat nějakou z těch korunek. Rozdávala se Prejty Woman press, Pretty Woman internet, kterou jsem vyhrála ve Varech, tvář Body Basic. Já jsem si v hlouby duše přála získat nějakou z nich.

V čem je tato soutěž jiná? V čem se podle vás liší od ostatních- například od MISS?

No úplně. Je to extrém. Za prvé když postavíte osmnáctiletou holku a zralou třiceti pětiletou ženskou, to prostě není k srovnání. Osmnáctiletá ještě nezažila prakticky nic, chodila do školy, bydlí povětšinou u rodičů a je vhozená do života. Život se podle mě dá hodnotit až po třicítce. Než si něčím projdete, něco se naučíte, prožijete si nějaké vzestupy a pády. Člověk je už pak pokornější, když se tedy učí a chce se učit. V tom to jiné bylo. Samozřejmě, že když se zeptáte chlapů, která by měla vyhrát, tak vyberou podle vzhledu. Tady si myslím, že opravdu sledovali ženské, že nehodnotili jen podle vizáže. V tom je markantní rozdíl.

Proč jste se do soutěže přihlásila?

No protože jsem prostě živel. Potřebuji mít vzruchy. Nevyhledávala jsem něco takového, ale otevřela jsem stránku v časopise a bylo to. Cítila jsem to jako znamení.

Hlásila jste se již dříve do nějaké podobné soutěže? Nebyla to realizace dřívějších snů?

Určitě. Já jsem to ve třinácti strašně žrala. Chtěla jsem být modelka, akorát jsem nikdy neměla ty míry. Nikdy jsem vlastně nebyla tak hubená, jako dneska. Hlásila jsem se i na herečku, vyzkoušela jsem toho hodně. Jsem prostě takový malý exhibicionista. Když ale pak mám někam vylézt, tak jsem hrozný trémista.

A co tedy tréma? Potrápila vás? Vystupovala jste už někde takhle na veřejnosti?

Vystupovala - v ochotnickém divadle. Vždycky mám trému, vždycky mám tep sto padesát. Asi se sama masíruji. (směje se)

Odnesla jste si na devět soutěžních měsíců či na samotné finále nějaké zajímavé zážitky?

Největší zážitek pro mě byl asi ten zážitek těsně před finálem. Určitě jsem viděla hodně známých lidí- Petra Hapku, Yemiho. Jsou to normální lidi. Konkrétní zážitek se mi teď hned ale nevybavuje.

A teď tradiční otázka. Co ostatní soutěžící - vaše soupeřky. Převládala rivalita, nebo jste se skamarádily?

Než se vyselektovalo to finále, tak to byla vyloženě pohoda. Našla jsem tu kamarádku. Ve finále se pak sejdete s holkami z jiných měst. Byly jsme ale dobrá parta. Rivalitu jsem necítila. Dokonce jsme se dost držely nad vodou.

A co vám vlastně soutěž přinesla? Myslíte, že z toho něco vytěžíte?

Já bych chtěla. Já už čekám na ty smlouvy do televize a do divadla (směje se). Líbí se mi dráha moderátorky… Produkční, asistentka. Fakt nevím. Chtěla bych něco takového vyzkoušet. Jsem na startovní čáře. Dětem jsou dva roky, a já bych se chtěla vrátit do společnosti, mít práci, která má smysl a naplňuje mě ať už třeba v show byznysu.