Jeho cesta nebyla úplně slastná. Studoval střední odbornou školu. Na vysokou se připravoval sám z vlastní iniciativy, a když se hlásil na UK v Praze, nevzali ho právě proto, že nemá gymnaziální vzdělání. Napoprvé ho však vzali do Brna. S ním jsme si povídali o výstavě Srpen 1968 na Chomutovsku, jež právě v těchto dnech probíhá. Mimo to jsme se snažili vyzvědět od něj též něco z jeho života.


Jak vás napadlo zorganizovat výstavu na téma srpnových události roku 1968 v Chomutově? Máte s tím vlastní zkušenosti, nebo co vás k tomu přivedlo?


Jsem historik starých dějin a středověk až po 19. století je prostě moje. Svět tehdy nebyl tak komplikovaný. Lépe řečeno byl přímější. Dnes stojí za vším vysoká a složitá politika. Tehdy sice taky, ale stále byla přítomna slušnost lidí. Nápad na zrealizování výstavy k srpnovým událostem onoho roku přišel sám. Od pana Ladislava Novotného, který dobu zažil, jsme obdrželi fotografie zachycující tehdejší události na Chomutovsku. Poskytl je našemu muzeu, takže to přišlo tak nějak samo. Velký podíl na tom však měla i moje předchůdkyně Mgr. Michaela Balášová. Výstava o roku 1968 bude v Chomutově poprvé. Nikdy před tím jsme na toto téma nevystavovali.


To by jistě nemělo přejít bez povšimnutí občanů Chomutova. Co na výstavě uvidí?


Původně to měla být čistě fotografická výstava, ale zapojili se též studenti gymnázia, kteří vyhledali různé informace k roku 1968, poskládali je a jsou to takové zajímavé věci, které to celé ještě oživují. Nehledě na to, že jsme velice rádi, že historie není cizí ani mladým. Mimo fotografie tu budou k vidění plakáty, rukopisy, transparenty a další dokumenty té doby. Dokonce také dva anonymní deníčky. Zde bych chtěl poděkovat Oblastnímu archívu v Kadani, který nám většinu těchto dokumentů zapůjčil.


Z těch anonymních deníků, jak jsem je tu viděl, na mě čišela opravdová autenticita. Rád si na věci sáhnu, to se ale na výstavách nesmí, že?


Ty dva anonymní dopisy jsou podle písma asi od 13-15letého člověka a popisuje se v nich přesně to, co se odehrávalo toho 21. srpna 1968 a jak to zaslechl z rádia. Byl bych moc rád, kdyby se případný autor ozval. Dnes by mu mělo být okolo 55 let. Domnívám se, že stále žije. Na většině výstav se na exponáty nesahá. U nás si ale návštěvník bude moci některé dokumenty přímo vzít do rukou a v klidu si je prostudovat a nechat na sebe působit atmosféru té doby. Kdo bude mít zájem o dokumenty, prohlédne si dokumenty. Kdo bude mít zájem o fotografie, prohlédne si fotografie. Věřím, že každý tu najde něco, co ho zaujme.


Jsem z mladší generace, která si srpen 68 pamatuje jako datum, jinak mi to nic neříká. Budete se zaměřovat zvlášť na tyto lidi, aby poznali, o co šlo?


Výstava je určena všem. Zaměříme se ale, jak už jste naznačil, na mladou generaci po roce 89, aby si mladí lidé, dnes povětšinou studenti, udělali vlastní názor. Během roku plánujeme semináře pro středoškoláky. Stačí, když se škola dopředu domluví na termínu. Jinak veřejnost budou provádět specializovaní průvodci, ale většinu školních výprav provádím osobně.


Jak vypadá Váš běžný pracovní den?


Když nepřipravujeme výstavu, tak pracuji na různých projektech, běhám v terénu. Mojí náplní je správa sbírek, elektronická archivace sbírek, práce se školami a spolky, práce v archívu. Člověk se nenudí.


Jaké máte zájmy kromě historie?


Historie je nejen moje práce, ale i můj životní zájem. Specializuji se na starší historii města, mezi zájmy řadím vojenskou historii, ostrostřelectví, miluji období napoleonských válek, časem bych o nich rád vydal publikaci. Práci historika jsem chtěl dělat odjakživa.

Autor: Marcel Mihálik