Tenhle fenomén se mi trochu proměnil – zážitky místo v trolejbusech sbírám v supermarketech.
Věta, která mě často dostane, je otázka „Co to je?“, kterou pronese pokladní, když svírá část mého nákupu. Nikdy nevím, co tím myslí. Že jsem to koupil na dovolené v arabské tržnici, propašoval to do obchodu pod mikinou a teď se to rafinovaně snažím koupit znovu? Že je to zboží, které on/ona prodává, ale nezná? Nebo že se podivuje nad tím, jakou jsem si koupil kravinu?


Pamatuji si tuhle větu z Globusu, i když pravda, je to pár let zpátky. Tehdejší otázka byla ještě pochopitelná, protože se jednalo o novinku a pokladní to opravdu viděla poprvé v životě. Nedávno jsem ale tuhle větu slyšel znova, tentokrát z úst pokladního v Kauflandu. To už jsem zkoprněl na delší dobu, protože když se zeptal „Co to je?“, držel v ruce chleba! Což jsem mu také bezelstně odpověděl (umíte si představit pokladníka, kterému zákazník radí, že to, co se právě chystá prodat, je chleba?:). Nakonec z něj vylezlo, že neví, jaký druh chleba to je (inu výdobytek kapitalismu – dřív byl prostě jenom „chleba“).


Primát ale co do počtu zážitků hraje jirkovské Tesco. Elektronická brána u východu, která má hlásit zloděje, pípá co dvě minuty. A to bez ohledu na to, jestli člověk něco ukradl, nebo ne. Už Tesco podezřívám, že žádný elektronický hlídací systém nemá a bránu má prostě nastavenou tak, aby pípala hodně často, a spoléhá, že jednou za čas kolem opravdu půjde zloděj.


Další zábavný výlet za hranice všedních dní mi Tesco přichystalo nedávno, když jsem se pokoušel koupit si kremžskou hořčici v nějakém novém balení. Pokladní s ní dvakrát přejela kolem čtečky kódů – bez výsledku. Pak s ní asi dvacet vteřin před tou čtečkou mávala – taky nic. Pak se snažila zadat kód do pokladny ručně, ale bůh ví, co jí počítač nahlásil, protože zděšeně zvedla telefon a chvíli s někým mluvila. A když sluchátko položila, naprosto v klidu mi oznámila, že „tahle kremžská hořčice není na prodej“. Rozumíte tomu? Ta hořčice, kterou mají v regálu vyrovnanou po desítkách, prostě není na prodej.


Od té doby, když tam jdu nakupovat, vždycky si u vchodu zašeptám krátkou modlitbičku, aby mi prodali to, co si chci koupit, abych se trefil do intervalu, kdy elektrická brána nepípá, a vůbec abych přežil…