Nyní, v době adventní, je možná ten správný čas vychutnat si předvánoční atmosféru, třeba právě při návštěvě koncertu nazvaném Společná věc. Poslední v tomto roce se uskuteční v Kadani v Kulturním domě Střelnice ve středu 10. 12. 2008 v 18.30 hodin. Vodnářský zvon představí Tomáš Pfeiffer, který na nástroj hraje.

Co je Vodnářský zvon a jak jste se s ním setkal?
Vodnářský zvon je nástroj, který svým tvarem připomíná obrácený zvon, uvnitř je naplněný vodou. Je složen z několika kovů tak, aby, dle tradice, jeho zvuk jakoby rezonoval s vemírem, jehož součástí jsme i my. Je zajímavé, že ti, co jej tvořili, věděli, že vesmír zní, a tóny Vodnářského zvonu jsou těmto zvukům podobné. Hovoří se o tom, že zažíváme nástup Vodnářské éry, k té Vodnářský zvon určitě patří.


Kolik tónu zvon vydává?
Zvuk Vodnářského zvonu jsme mimo jiné zkoumali na počítači a máme zjištěno, že se skládá z neobvyklých šestnácti základních a šestnácti doplňujících alikvotních tónů. Ty právě jsou zodpovědny za to, že zvuk dotvořují a dobarvují. Zde je to možná silnější než u jiných nástrojů. Pozorní posluchači mohou slyšet violoncello, zvony, zvuky trub a k tomu vnímají rezonance, které sahají, řekl bych, až do jádra naší bytosti. Samozřejmě, že jsme lidé různí, neplatí to obecně.


Říkáte, že jste nechtěl vystupovat na koncertech, ale při prvním představení Vodnářského zvonu jste oslovil tisícovku lidí z celého světa. Jak to bylo?
Když jsem se setkal s tímto nástrojem vysoko v horách, bylo to nezapomenutelné, romantické, překvapující, naplňující. I kdybych hledal tisíc výrazů, nepopíšu slovy souznění, které jsem prožil. Chtěl jsem takový zážitek zprostředkovat i ostatním, nenechat si jej pro sebe. Na první veřejné vystoupení mě pozvali do Kongresového centra na Vyšehradě, kde jsem hrál pro tisíc lidí z celého světa, Amerikou počínaje, Asií a Austrálií konče, byl jsem totiž součástí zahajovacího programu jednoho velkého kongresu. Potom následovalo několik vystoupení na výstavě Orbis Pictus v Praze a nyní hraji i v dalších městech republiky. Chápu tento nástroj jako dar pro všechny.


Měl jste zkušenost, která nebyla běžná…
Ano, velkou a opakovanou. Podle lamaistické tradice dokáže zvuk tohoto nástroje působit na ducha i tělo.


Může nás tedy Vodnářský zvon příznivě ovlivnit?
Každá hudba nás může ovlivnit. Když se zaposloucháme do hudby, kterou vážně vnímáme a jsme na ni vnitřně naladěni, dáváme do toho celého člověka. Tento nástroj byl vytvářen speciálně s akcentem pro nitro člověka. Podle ohlasů návštěvníků koncertů působí pozitivně i na zdravotní změny. Ostatně některé z nich si můžete přečíst na www.dub.cz.


Alikvótní tóny doprovází na koncertě efektní videoprojekce. Proč?
Jak bylo již řečeno, tento koncert je spojením prastarého nástroje a nejmodernější techniky. Domnívám se, že působením na více smyslových vjemů lze dosáhnout silnějšího pozitivního emocionálního zážitku.
Koncert nese název Společná věc a snaží se nám připomenout, že na světě je mnoho zázraků. Lidé mají možnost uvědomit si své místo v životě, hledat lásku ke světu a zároveň vnímat svět jako součást sebe, a to až do vesmíru.
Zazní tři skladby doplněné obrazem. V Praga Magna Mater je složena poklona osobnostem českých dějin, především Otci Vlasti, Karlu IV. Pictus Orbis je koncipována jako připomínka každodenní krásy života. Poslední, Harmonia Mundi, je vlastně rozšířením našeho vjemu až do vesmíru, kde vidíme záběry z Hubbleova teleskopu a můžeme pochopit, že naše země je jen malou tečkou v časoprostoru a také naše starosti jsou mnohem menší, než si někdy myslíme. Po skončení koncertu pozvu diváky přímo k nástroji, aby jej mohli při hře pozorovat z bezprostřední blízkosti.


Co byste dodal závěrem?
Když jsem přemýšlel, jak nazvat koncert, vybavila se mi slova mého učitele Josefa Zezulky, který mi při odchodu z tohoto světa řekl: „Tomáši, já vám nyní tu naši společnou věc předávám.“ Smyslem koncertů je jako společná věc oslava světa, tvoření, prožitek krásných i tajemných věcí, které člověk občas může zažít.
A pokud je pro některé pozitivní i v jiných oblastech, potom je přece dobře, že je ku prospěchu.

Autor: Jana Vlčková