Co jsem poznal ve skateparku:
1.) Ani za nic už nedokážu identifikovat hudbu pro mladé. Je to trance, house, techno, drum´n´bass, ska? Jen z doslechu vím, že takové hudební styly existují, ale doby, kdy se dalo mezi lidovkou a metalem vyjmenovat maximálně pět žánrů, už jsou pryč…
2.) Mladí neposlouchají příkazy. Výzvy moderátora, aby v parku neskejtoval nikdo, kromě soutěžících, se setkaly s jediným – hromadným ignorováním. Nevím, možná je to znak nezávislosti a patří to k tomu…
3.) Ještě stále dokážu identifikovat vůni mariuhanového kouře.
4.) Moje oblečení je naprosto out, protože kalhoty mi drží pásek a nejsou mi vidět trenky (teda doufám)…
Co jsem poznal na Červeném Hrádku:
1.) Lidovky poznám vždy a všude. Ale abych si z plna hrdla prozpěvoval „proč ta sova tolik houkala a hů a hů a hůůůůůů“, na to jsem ještě mladý.
2.) Dospělí většinou žádné příkazy nepotřebují. Sednou si, pijou a neskejtují.
3.) Ještě stále dokážu identifikovat vůni grilovaných klobás.
4.) Moje oblečení je naprosto out, protože nemám klobouček.
Setkat se v jedné hodině s atmosférou dvou generací a nebýt součástí ani jedné z nich, to člověka rozhodí, to mi věřte.

josef.dusek@denik.cz