Známý umělec vystavuje své obrazy v chomutovské galerii Špejchar.


Všestranný umělec se chomutovské veřejnosti nepředstavoval poprvé. Před několika měsíci měl výstavu v obci Škrle, kde již bylo vystaveno několik děl, které můžeme vidět i na současné výstavě. Tam si domluvil i Špejchar, ve kterém vystavuje po několika letech podruhé.


Obří grotesky


Několikametrové barevné obrazy, které Franz v galerii vystavil, nabuzují dojem komiksu nebo grotesky. Bubliny s textem, které mají divákovi sdělit, co se odehrává v příběhu, vymalovaném na obrovském formátu, Franz vtipně přesunul z lidí na květiny, zvířata nebo stavby.


„Začal jsem s tímto stylem vyjádření kolem roku 2004, a někteří moji přátelé si mysleli, že jsem se zbláznil. Pro mě je umění především názor, a kromě toho, že je nástrojem komunikace, má sloužit také k tomu, aby se člověk pobavil. To ale neznamená, že vše, co nás baví, je umění,“ řekl v úvodním slovu na vernisáži Franz.


Jeho obrazy návštěvníka galerie určitě pobaví, ale nedá se přehlédnout, že je autor znalý ve výtvarném řemesle. Během studií na právnické fakultě se vzdělával i na Akademii výtvarných umění v Praze, například u profesora Karla Součka. Přes všechny své rozsáhlé aktivity, kterým se věnoval, zakotvil v umění, především hudebním, ve které dosáhl nemalých úspěchů.


„Umění je něco, co nás přesahuje. Jako by to bylo na nebi a umělec byl něco jako lampář, který to chce přitáhnout k sobě, na lidskou úroveň,“ tak zhodnotil Franz svůj vztah k umění.


Vánoce na psí řece


Vystavené obrazy Vladimíra Franze mají obsah nějakého sdělení, a to obrazem s textem nebo slovem, kterým je každý název díla doplněn. Název výstavy „Vánoce na psí řece“ je současně i názvem obrazu, který svým obrovským formátem vévodí středu galerie a je doplněn těmito slovy: „Na vorech se po nebeské řece projíždějí psi, které jsem znal, a kteří už nežijí. Jsou Vánoce. Když probíhaly v Athénách olympijské hry, Řekové, aby udělali dojem na cizince, vyvraždili všechny potulné psy. Jakékoli setkání člověka s přírodou dopadá v neprospěch přírody. Obraz je mementem.“
Část vystavených obrazů vznikla letošní rok jako cyklus nazvaný „Týdenní menu“. To vysvětluje i dodatek názvu k současné výstavě „aneb něco k snědku“.


Být tu varhany, sám bych si zahrál


Na vernisáži bylo možné zakoupit knihu Petra Kůrky s názvem „Vladimír Franz: Rozhovory 2004“ a hudební záznamy z divadel: CD „Ha – Hamlet!!“ a „Triptych“, za které dostal Franz ceny Alfréda Radoka.


Účastníci vernisáže se při prohlídce obrazů mohli zaposlouchat i do Franzova „Triptychu“, který velkým prostorem galerie zněl.
„Kdyby tady byly varhany, tak bych na vernisáži zahrál sám,“ svěřil se Deníku Vladimír Franz.

Autor: Jana Vlčková