Cirkus v Chomutově:
Cirkus rozbil šapitó na svém obvyklém místě na Kamenné.
Představení hrají až do neděle. Ve všední a v sobotu začínají v 17.30 hodin, v neděli v 10 hodin.

Cirkus, rovná se pro mě hodně zvířat. Kolik jich máte?
Jenom tygrů máme čtrnáct, devět mladých. To je ojedinělé. Pumy, leoparda, hady, krokodýla, opice, koně, kozy, lamy. Celkem přes šedesát zvířat. A cirkus a hodně zvířat? Opak je bohužel už často pravdou. Málokdo si dovolí krmit tolik šelem, ale my si na tom zakládáme.


Vaše drezúra tygrů je světoznámá. Co dalšího nám ale nabídnete?
Tak třeba máme pumy, které jezdí na koních. Strávil jsem dlouhou dobu v Rusku a tam působil Durov. Založil unikátní školu zvířat – ovečka s tygrem a podobně. Začal jsem se to učit a výsledkem je tohle číslo. Pumy skáčou z koně na koně.


Nesežerou se?
Ne, vůbec. Snáší se dobře, je to velký unikát.


Být u cirkusu je snem snad každého dítěte. Berete nadšence?
Dobré lidi bereme vždycky. Každý ale musí pomáhat a pracovat.


I klauni a artisté?
Samozřejmě, každý má svůj díl práce. Cirkus je malá pojízdná vesnice, šapitó se pořád balí a rozbaluje. Tady je práce pro každého.


Kolik je to lidí?
Teď máme šestapadesát lidí, na programu se jich podílí asi dvacet.


Jak vám říkají? Principále, šéfe nebo řediteli…
Principále. To oslovení se mi líbí. Ředitelů je hodně, ale principálů málo.


Tak principále, co dělá principál?
Když má štěstí a čas, tak je u zvířat. Pořád se svým koníčkem. Mým největším hobby je tygr a leopard a puma. Abych někoho z nich neurazil… Ale jinak musíte pořád organizovat a kontrolovat. Jako v jiné firmě.


Máte strach? Normální člověk by si s tygrem asi nehrál.
Strach mám v noci na Václavském náměstí, u šelem nikdy. Kdybych měl strach, ta zvířata by to určitě vycítila. Nemohl bych to pak dělat. Nedávno jsme rodili, tygřice mě přitom olizovala, další jsem musel přestřihnout pupeční šňůru. Jsem s tygry čtyřiadvacet hodin denně. Kdykoliv kolem nich jdu, pomazlím se, zafrkám…


Zafrkáte?
No ano. Teď tu natáčela televize ze Sýrie a režisér byl z toho vedle. Natáčeli jsme v noci, tygr už pochrupoval. Šel jsem kolem, pohladil ho a zafrkal jsem. On mi odpověděl. To frkání je u tygrů známka přátelství. Samozřejmě to samci někdy na mě zkoušejí, ale musím jim ukázat, že jsem pořád vůdcem smečky. Očima uhnout nesmíte. Oni i když si hrají, tak dokáží zabít.


Nedá mi to, musím se vás na to zeptat. Co cirkus a týrání? Často se o tom mluví. Trápí vás to?
Samozřejmě. Bohužel, i to u některých nezodpovědných cirkusů je. Jako je dobrý a špatný pekař, je i dobrý a špatný cirkus. Já si se zvířaty hraji. Žádné vzít do manéže, práskat bičem a říkat musíš. Hraji si, zjistím co je baví, a to potom využiji a zařadím do programu.


V létě jezdíte po Evropě. Co dělá cirkus v zimě?
Zazimujeme zvířata na mém statku. Jsou tam nádherné výběhy, dvacet tisíc metrů čtverečních. Když je všechno připravené, vyjíždím s několika artisty do světa. Za poslední roky jsem byl například třikrát v Las Vegas, v Singapuru, Kuvajtu, v Emirátech. Teď v zimě jedeme do Číny.


Máte oblíbené a neoblíbené štace?
Každý rok jezdíme téměř stejnou trasu. Někdy ji ale obměníme, aby nás poznali i lidé jinde. Diváci už se na nás těší, vědí, že jsme zárukou kvality.


Těšíte se do Chomutova?
Určitě. Lidé se mohou těšit například na vynikající hrazdu, máme nejlepší klauny. Hadí žena, žongléři se sedmi obručemi. Je z čeho vybírat…