Mluví o něm jako o „českém Mickovi Jaggerovi", a není divu. Martin Kraus (60), který je hlasu Rolling Stones lehce podobný, má stejnou invenci a energii. Leč kdyby nebyl léta páně 1984 vyhozen z kapely Bluesberry, nevznikla by odvázaná blues rocková parta Krausberry. Ta, které Supraphon vydal 2CD „Krausberry 31" (jaro 2015), kolekci jednatřiceti písniček ze stejného počtu let kapely.

Jestli jsou tu Ohníčky, zelenina, Můstek, Jaroslav či Na větvi… A že chybí legendární Doláče, Čestný mistr i Vlakem na Kolín? Snad je alespoň Krausberry živě zahraji v sobotu večer v DK Teplice, pak to bude radost o to větší.

Pro začátek jsme se s Martinem Krausem, který tuhle zatoužil být prezidentem Česka (jasně že je album Na hrad! legrace) ohlíželi až 31 let zpátky. Do časů, kdy název Krausberry vymyslel Zdeněk Vřešťál (ex Nerez, Neřež), autor jejich hitů. „Bylo to v hospodě Na faře na Hanspaulce po možná šesti pivech," říká Kraus.

Proč vás kapelník Bluesberry Petar Introvič vyhodil?
Chtěl bych si myslet, že proto, že lidi chodili čím dál tím víc na mě než na Introviče. Ale asi to bylo proto, že jsem měl přetlak písniček a Petar je nechtěl hrát. Ještě mi dovolil napsat sem tam nějaký text. Říkal: Udělej si svoji kapelu a hraj svoje písničky tam! A já na to, že jo. A už to bylo. Naštval se, nějaký čas s námi nemluvil. Ale dnes už spolu zase jdem na pivo.

Vřešťál je spíš folkař, vy jste ale letití parťáci!
S ním jsme si hned padli do oka. Známe se z Hanspaulky z hospody, tam chodili všichni, i Vřešťál se Sázavským, každý hrál s každým a teprv se určovalo, kdo bude v jaký kapele. Moc se mi líbilo, jaké psal Vřešťál písničky. Byly lyrické, smutné, zádumčivé. Když nám přinesl Můstek, nevěřil jsem, že to psal on. Nám psal šaškárny a divný věci. Byl a je hudební Jekyll a Hyde.

Po převratu jste cítil, že české kapely už nemusejí suplovat zahraniční skupiny. Že budou lidi chodit na kvalitní originály a ne na českého Jaggera, když můžou vidět pravého. Měl jste malé děti, začal podnikat, a pak vám přišlo líto, že Krausberry nehrají. Tak jste se vrátili…
Nejsem velký sběratel peněz, stačí mi na pivo a na benzín. Kluci z kapely šli hrát jinam, přesto jsme se zas dali dohromady. A ujistili jsme se, že už zase chodí lidi i na ty české Jaggery. Říkali mi Jagger chudých…

Už jsme zmínili Hanspaulku. Že jste se odsud „oficiálně odhlásil", to vám spousta kolegů nemohla zapomenout!
Jo, málem mě zmlátili. Měl jsem pocit, že Hanspaulka byla objevena médii pozdě. Věci se tu děly na konci 70. a ne 80. let. Ale už se zas vídáme rádi.

Na výroční dvojdesce jsou první nahrávky z roku 1987, ale kapela vznikla v roce 1984. Ty první tři roky jste nenahrávali?
V zásadě ne. Byli jsme tehdy mladí a nevyzkoušení. Tak si nikdo, ani Supraphon nebo Panton, netroufl zvát nás do studia. Panton byl o něco odvážnější, ale i jemu trvalo pár let, než nám vydal první singl.

Mění se časem váš pohled na činnost Krausberry?
Mění! Čím jsem starší, tím mám radši pomalejší, klidnější, baladičtější věci. Je to věkem. Mladý člověk chce masakr, to je jasné. Ke stáří se zklidní, to cítím. A taky mám blíž k žánrovým fúzím. Stejně jako se vyvíjí vztah mezi klukem a holkou nebo vztah k politice, vyvíjí se i hudební názor. Aspoň trochu.