Miloš Michálek na grafických listech zaznamenává své bezprostřední okolí místa, která navštěvuje, ulice, kterými chodí, prostředí, ve kterém učí. A přestože autor zachycuje konkrétní svět kolem sebe, jeho tvorba je abstraktní. Několik vystavených prací se váže právě ke školnímu prostředí, například triptych Tabule (Oltář) z roku 2014.

Pro grafickou tvorbu posledních let Michálek používá autorskou techniku tisku ze dřeva. Nejedná se o klasický dřevořez, který používal dříve, ani o dřevoryt. Do dřevěných desek autor zasahuje nejen klasickým nářadím grafika, ale různými vhodnými předměty, například propisovací tužkou, kružítkem, hřebíkem, ale třeba i lepicí páskou.

Jaroslav Prášil pracuje technikou suché jehly a na rozdíl od Michálkovy umírněné barevnosti používá jasných plných barev, které kombinuje s jemnými odstíny hnědé. Znakem Prášilovy tvorby je barva červená, ať už v ní vidíme krev nebo červené víno. V každém případě je to barva života jasně červená dotváří výpověď kosočtverců, srdcí, rtů i ženských ňader. Právě kolorismus je výraznou stránkou jeho výtvarného projevu. Jeho cit pro barevnost pravděpodobně posílilo studium sklářského výtvarnictví u Stanislava Libenského, díky němuž využívá jasné barvy někdy až netypických kombinací.

Prášilovy grafické listy jsou intimnější, jakoby sledovaly více prožívání než konkrétní předměty. Suché jehly díky své barevnosti působí velmi svěže, můžeme z nich cítit chlapeckou duši a touhu po ideálním nezkaženém světě. I grafika s naprosto prozaickým názvem Droby z roku 2009 svědčí o osobité poetice jeho výpovědí.

Výstavu nazvanou Blíženci připravili autoři ve spolupráci se Severočeskou galerií výtvarného umění v Litoměřicích a s Galerií Josefa Lieslera v Kadani. Výstava potrvá do 28. září.