Nightwork, Petr Kolář, The Boom, Verena, Daniel Nekonečný. I tyto interprety nabídne oslava 15. narozenin severočeského rádia Fajn North Music (FNM), pojatá jako Maškarní karneval. Začne zítra ve 20.00 hodin v Domě kultury Ústí nad Labem, o úvod se postará místní, s energií sobě vlastní, TŠ Marverci i exotická Danova Nekonečná show.

Jedním z vrcholů bude bezesporu tepláková show skupiny Nightwork, dalším nej z plesu bude koncert zpěváka a bubeníka Davida Kollera se skupinou. „Zazpívá i hity skupiny Lucie,“ řekla Michaela Mokrá, obchodní ředitelka rádia FNM.

Splněný sen?

„A mnoha fanouškům Lucie, v 90. letech nejslavnější české skupiny tak možná splní velký sen,“ dodává redakce Deníku.

Jenže hity Lucie – to bude jednoznačně vzpomínání. Ale návštěvníci se mohou těšit i na Kollerovy písničky nové – hudbu z jeho na podzim vydaného alba Teď a tady. „Je temná, občas vtipná a těžká,“ řekl o ní David Koller.

Davide, slibujete prý na sobotní ples do Ústí i písničky od Lucie. Které? Je to návrat k nim, či z vašeho repertoáru nezmizely?
Zrovna nacvičujeme nový repertoár a spočítali jsme, že hrajeme přes 40 písní. Vybíráme vždy ty, které se do daného prostoru hodí. Uvidíme, co se bude hodit na ples.

Loni mě potěšil komplet 2CD/DVD Best of Lucie, zvlášť kolekce videoklipů. Podle obalu jste se na něm nepodílel, jste s ním spokojený, či byste ho udělal jinak? Není tam třeba žádná rarita – či se pletu?
Kluci si to chtějí dělat sami, tak to respektuji.

Když zemřel bubeník Chinaski, hrál jste s kapelou místo něj. Oslovila vás kapela, nebo jste jí to nabídl sám? A jaké to je, nahradit někoho – byť dočasně - kdo už tu není?
Kluci mě oslovili, byl jsem z toho naměkko – ale co jsem měl dělat? Chtěl jsem, aby hráli dál, udělal si čas a odjel s nimi hezké turné. Párkrát mi při hraní vyhrkly slzy, jenže to se dnes a denně stává na D1, že tam někdo zařve. Takže jsme tu prostě na chvilku. Spíš těch jeho dětí mi bylo líto, že nemají tátu. Snad se s tím srovnají…

Na vaší nové desce Teď a tady je devět autorů hudby i slov. Čím je daná její pestrost? I vašim neustálým hledáním?
Ani jsem to nepočítal. Díky. Víte, hudbu řeším jako autor, muzikant, textař, producent, zvukař a pochopitelně taky jako zpěvák, no a když máte pocit, že vám to nejde, že se třeba opakujete, tak je tam ta interpretační rovina a hledáte materiál jako zpěvák a položíte se do toho textu, hudby, chcete to nějak prožít, aby mělo vůbec cenu tu skladbu nahrát. Lidí, které jsem oslovil, si velmi vážím a znám jejich tvorbu. Ivan Král mi poslal tři písně a dlouho jsme se bavili o tom, co chci. A tak je to i s ostatními autory.

Který z textů z desky vás nejvíc překvapil a proč?
Asi ten od mé ženy. Jmenuje se Extase, je to udělané ze tří básniček. Jedna je o Sylvině kamarádce, která zemřela na bulimii… Dost jsem bojoval při zpívání s emocemi.

Psal loni pro vás prý nové texty i Luděk Marks, undergroundový básník z Ústí. Nakonec jste ale žádný nepoužil. Proč, nelíbily se vám, či nešly v této podobě použít? Nebo zůstávají „v záloze“…
Máte snad víc informací než já. Žádný mi nedodal, neboť dělá na hudbu a já zas radši na text. Telefonovali jsme si, ale to je vše.

Booklet vašeho CD je malou fotogalerií. Je to poprvé, co jste využil snímky Oskara Petra? Čím vás jeho fotografie zaujaly?
Oskar mi dával fotky např. už na obal alba Větší než malé množství lásky od Lucie. Má to atmosféru.

Přiznám se, překvapilo mě, že s vámi hraje Marta Minárik, který kdysi hrál i v Lucii. Je to návrat po letech, nebo tradiční spolupracovník?
Děláme spolu s přestávkami jedenáct let. Je to výjimečná postava myslím celé české a slovenské baskytary. Fenomén.

Jak vás napadlo pozvat jako producenta Petra Kofroně? Věnuje se se svým Agon Orchestra soudobé vážné hudbě, jaký dal vaší desce otisk?
Petr je citlivý muzikant a na té desce je znát rozvolněnost jeho tvorby.
Dělal toho pro nás víc, než musel. Pracovali jsme často   i šestnáct hodin denně. Přes půl roku…

Jak si člověk řekne o písničku třeba Ivanu Královi? Psal na objednávku, či jste použil skladbu, kterou má v repertoáru s anglickým textem?
S Ivanem jsme, myslím, kamarádi. Tak jsem mu prostě poslal mejla a ten den jsem měl dvě v počítači. Je fakt rychlej.

A další překvapení – scéna z klipu Ty a já, v němž hoří vaše bicí i vy, není počítačová animace. Soudím, že taková scéna jde udělat jen jednou, je to tak? Kdo by chtěl víckrát hořet…
Já ne, to filmaři mě přinutili hořet. Sedmkrát.

Prozradil jste, že to byla výzva. Přesto – měl jste z něčeho strach? Kdo si „hraje“ s ohněm, často se i popálí…
Byli tam dva hoši od kaskadérů, dva hasiči a jedna sanitka… Tak jsem předpokládal, že když se lítá na Mars, tak mě snad nenechají uhořet.
Při zkouškách na Barrandově mě ale trošku popálili. A respekt k ohni? Ten tam byl. Říkali mi: „Jak to začne pálit, tak je pozdě!“

Zahrál si v tom klipu někdo z okolí kapely či nějací vaši blízcí?
Je tam kytarista Michal Pelant. Pianista Michal Nejtek sice taky dorazil, ale dal si tam zároveň rande, šel s dotyčnou na oběd a už nepřišel. A Marek Minárik nedorazil pro sychr vůbec. Naštěstí tam byl kompars.

Když se ohlédnete – zrazoval vás někdo od takového natáčení? Nebo jste radši blízkým nic neřekl?
No, doma jsem to moc neventiloval.

Už loni na podzim jste měl mít koncert s kapelou v Litoměřicích, ale sešlo z toho. „Náhradní“ vystoupení se ale odehraje už za pár dnů po vašem hraní v Ústí . Prozradíte tedy, na co se mohou těšit vaši fanoušci v Litoměřicích?
Že snad už v úterý 22. února dorazíme. (smích).