Začínal hrát v rodném Mostě, později ale přestoupil k chomutovským Pirátům. Zkusil také hokejbal nebo softbal, ale na hokej jiný sport neměl. Jeho kariérní cíl je stejný jako u většiny hráčů ledního sportu: NHL! Konkrétně tým Montreal Canadiens, kterému drží palce již odmala. Hokej doporučuje všem, koho by mohl bavit. A jestli je před zápasy nervózní? Naopak! Tančí a zpívá.

Kdy jste s hokejem začínal?

Začínal jsem, až když jsem začal chodit do první třídy, která byla sportovní. Rodiče chtěli, abych dělal atletiku, proto mi ji vybrali, ale škola byla ve skutečnosti spíše hokejová, takže jsem šel na nábor a začal hrát.

Není to pozdě? Slýchávám, že hráči obvykle začínají už v třech čtyřech letech.

Popravdě jsem to už taky slyšel u spousty kluků, ale hodně jich začalo i ve stejném věku jako já. Já si myslím, že je to opravdu hodně individuální. Já osobně říkám: někdo to má v sobě a někdo zkrátka začne dřív. (smích)

Většina mosteckých kluků míří spíše do Litvínova, proč vy ne?

Měl jsem nabídky i do Litvínova, v týmu mě chtěli. Jenže na Chomutovu se mi líbilo krásné nové zázemí na novém zimním stadionu. Když jsem tam přicházel, bylo to jedno z nejhezčích zázemí v Čechách, takže jsem se rozhodl zvolit něco jiného než ostatní.

Co vás na hokeji baví nejvíce?

To, že je to týmová hra. Kolem mě je skvělý kolektiv přátel a společně můžeme dosáhnout nespočet skvělých úspěchů.

Jak byste zhodnotil uplynulou sezónu, kdy jste s juniory zavítali i do play-off?

Byla to super sezóna, která nám ze začátku sice moc nevycházela, a proto jsme skončili v horší skupině. Ale potom jsme se semkli a hráli jako tým, který má na to vyhrát, ale bohužel to nevyšlo.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Mostecko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase ve středu.

Autor: Eliška Ratiborská