Tušil jste, že to špatně dopadne, když mužstvo decimovala zranění?
Tušení jsem měl. Ale byli jsme odhodlaní to zkusit. Naše motto je „nikdy se nevzdáme”, platilo to i v tomto případě. Pořád se to dalo otočit. Jenže v průběhu dne k nám proudily informace o zraněných hráčích, začalo to vypadat fakt hodně špatně. A bohužel to i špatně dopadlo.

S jakými pocity jste sledovali závěr zápasu a pak prodloužení?
Byla to strašná nervozita. Pak jsme vyrovnali díky Štěpánu Bláhovi. Když dal Šumperk ten gól v prodloužení, tak jsme byli strašně smutní, byl tam i pláč. Museli jsme se srovnat s tím, že se naše snaha o záchranu nepovedla.

Hráče jste nevypískali, naopak jste jim tleskali, byla děkovačka… Musím říct, že to se jen tak nevidí, takže klobouk dolů. Jaký to byl od vás fanoušků vzkaz hráčům? Stojíme při vás, nikdy na vás nezanevřeme, i když se stane cokoli?
My vždy stojíme za mužstvem, za hráči, za našim klubem. Hráči na ledě nechali vše. Někteří hráli i se zraněním. Měli jsme okleštěný kádr, ale i s ním jsme podali sympatický výkon. Mužstvo kolem trenéra Míry Macha si sáhlo na dno. Mrzí nás to, protože jsme v základní části získali hodně bodů, jindy by to na záchranu stačilo.

Slovan Ústí - Šumperk, play-down, 5. zápas. Sestup do 2. ligy.
OBRAZEM: Ústecký pád: Srdnatý boj, emoce, smutek a zklamání

Jak jste pak prožil večer po zápase? Šel jste to s kamarády zapít? A jak se usínalo s vědomím, že Slovan bude hrát jen II. ligu?
Večer? Smutek. Ano, šel jsem s kamarády popít, podiskutovat, co bude dál, jak to bude. Měl jsem to pořád v hlavě. I po probuzení, kdy jsem pak šel normálně do práce. Dlouho na to budu myslet a budu smutný. Ale od srpna jedeme dál!

Za postupem? A co ta liga pro vás fanoušky znamená? Budete fandit ve stejném počtu?
Doufám, že ano. Byl bych za to moc rád. Uvidíme, jaké budou v sezoně výsledky. Od toho se to bude odvíjet.

Vím, že se asi těžko na to teď zaměřuje, ale ve II. Lize je více derby zápasů. Může být aspoň tohle, na co se fanoušek Slovanu může těšit?
Myslím, že jo. Bude zajímavé vidět opět derby s Chomutovem. Ale i s Mostem, Děčínem. Doufám, že ty zápasy budou krásné, že budou zaplněné stadiony. A doufám, že se budeme radovat. To je tak jediné, na co se těšit, ale celkově člověk radost po sestupu nemá z ničeho.

Když jsme se bavili o tom případném postupu, tak určitě bude důležité, jaká bude finanční situace klubu. Máte nějaké zprávy, jak to bude dál? I ohledně hráčů?
Vím jen to, co bylo na webu. Příští týden se má jednat se sponzory o tom, jak to bude dál. Někteří od nás mluvili s hráči. Někteří prý říkají, že chtějí zůstat, někteří ne. Nic určitého nevíme. Ukážou nadcházející týdny a měsíce. Vše se bude samozřejmě odvíjet o financí, souhlasím. Podle toho si můžeme klást nějaké cíle.

Co bylo v sezoně špatně? Trenéři? Vedení?
Špatně nebylo nic. Trenérovi Machovi nelze nic vyčítat, vedení také ne. Přivedli jsme kvalitní hráče, kteří za nás chtěli hrát a bojovat. Během sezony nás potkala velká marodka. To se pak podepsalo na zápasech, ve kterých jsme podle papírových předpokladů měli vyhrát. Bylo to se soupeři, kteří byli naši hlavní soupeři. Pak nám to uniklo o čtyři body. Já spíš nechápu ten systém. Vyhraješ, a ještě musíš hrát s vítězem II. ligy. Spíš by bylo logičtější, kdyby s ním hrál ten poražený a vítěz se zachránil. Je to smutné, protože jsme získali v základní části tolik bodů, kolik by jindy na záchranu v pohodě stačilo.

Milan Antoš jako kapitán v dresu HC Slovan Ústí nad Labem, archivní foto
Antoš o sestupu Ústí: Obrovské zklamání. Bude potřeba začít od píky

Říká se, že město není zrovna štědrým mecenášem. Nedáváte vinu městu?
Město určitě nemá vinu. V celém Ústeckém kraji peníze nejsou, je to dlouhodobý problém.

Jak dlouho na Slovan chodíte a jaké s ním máte zážitky?
Na Slovan chodím 12 let. Zážitky mám rozporuplné. Byly tu velmi dobré časy, mistrovské, pak časy, kdy se nevědělo, co s námi bude. Když vynechám tuto sezonu, tak to byly sezony dobré, solidní.

Jste v hledišti pokaždé?
Snažím se přijít na každý domácí zápas. Vše se odvíjí od práce. Stejně tak to je i se zápasy venku. Tam záleží i na tom, kolik nás je, jaká je možnost je jet ven. Byl jsem třeba v Kolíně, na Slavii.

Jaké jsou vaše nejlepší zážitky z duelů Slovanu?
Je jich spousta. Kdybych mohl vypíchnout, tak to byl zápas, ve kterém jsme vyřadili Kladno v play off. Vyhráli jsme 4:3 v prodloužení gólem Jardy Roubíka. A pak je to jeden zápas s Kladnem ze základní části, kdy jsme z 0:4 otočili na 6:5, opět řádil střelec Jarda Roubík. V minulé sezoně jsme otočili zápas s Liťákem z 1:4 na 5:4. Nejkrásnější období ale byly ty titulové sezony a baráže.

Sestup asi bude patřit mezi ty nejhorší zážitky…
Sestup je jeden z těch nejčernějších zážitků. Pak ještě prohra v sedmém zápase s Chomutovem. Mám bohužel hodně špatných zážitků.

Hokejisté Ústí nad Labem sestoupili do druhé ligy.
Černý den pro ústecký hokej. Slovan po dvaadvaceti letech padá do 2. ligy

Prozradíte, kteří hráči patří mezi vaše oblíbence, srdcaře?
Mezi mé oblíbené hráče patří Daniel Vrdlovec, David Tůma, Michal Trávníček, Jirka Severa a Vladimír Brož. Celý mančaft hraje srdcem. Všichni ho do série s Šumperkem dali.

Jak byste zhodnotil fandění v kotli v této sezoně?
V kotli se tuhle sezonu fandilo dobře. Myslím, že jsme měli povedené zápasy, byly tam i zápasy, které byly slabší. Ale za mě byl závěr sezony úžasný, fandilo se dobře, i kluci si to pochvalovali. Jako kotel jsme se posunuli, byly i výjezdy, třeba do Vrchlabí, Benátek, bylo nás poměrně dost na Slavii, v Kolíně. Povinnost je jezdit do Kadaně, Litoměřicích. Za mě super a doufám, že to ukážeme ve druhé lize.

Vy jste z Děčína, ale fandíte Ústí. To je trošku zvláštní…
Na děčínský hokej se jdu také podívat, když nehraje Slovan nebo když hraje daleko. Mám tam spoustu kamarádů z kotle, vždy jsem se o Děčín zajímal. I s nimi jdu třeba zapít výhru. Mám k medvědům vřelý vztah.

A proč tedy Slovan? Proč není jedničkou Děčín?
Tuhle otázku dostávám často. Před 12 lety mě a bratra vzal táta na play off 1. ligy mezi Ústím a Kadaní. V bráně mě tenkrát uchvátil Dušan Salfický, legenda. Pak také to prostředí v kotli kolem Tepličáka (tehdejší vůdce kotle, původem z Teplic - pozn. autora). Bylo to větší a intenzivnější než v Děčíně. Chtěl jsem pak jít znovu, tak jsme šli na semifinále proti Hradci, s dědou na finále proti Chomutovu. V sedmém zápase Slovan prohrál smolně 1:2. Ale zážitky z těch zápasů ze mě udělaly fanouška Ústí. Koupil jsem si pak dres, šálu. Ten klub pro mě byl jedničkou v těžké kapitole mého dětství, mám ho v srdci. Díky Slovanu jsem zapomínal na své starosti. Pomohl mi, je to moje láska. Teď mu dlužím hodně, chci mu to vrátit, když má těžké časy on. Nikdy ho nezradím, i když bude dole. Věřím, že zase bude lepší období.