Jméno Vladimír Růžička je už zase spojováno s českou hokejovou reprezentací. Nejedná se však o současného kouče Chomutova, ale o jeho syna a ofenzivního tahouna Pirátů.

Růžička mladší zažívá nejvydařenější sezonu v kariéře a v sedmadvaceti letech se dočkal pozvánky do reprezentace. „Svým způsobem to asi životní sezona je, když teď přišla i pozvánka do národního mužstva. Není to ale konec, je to o jednom turnaji. Teď je jen na mně, abych v tom pokračoval dál a pozvánek bylo více. Snažím se si hokej užívat a doufám, že se mi to vrátí," řekl v rozhovoru rodák z Mostu.

Čekal jste, že by mohla přijít reprezentační pozvánka? Přece jen jste po návratu po zranění vstřelil v šesti zápasech pět branek.
Když jsem se vracel po zranění kotníku, tak jsem se soustředil na tým a hlavně na sebe, abych byl ve formě. A jsem rád, že pomáhám i Chomutovu. Jsem rád, že si toho všimli i trenéři národního týmu. Je to čest a splněný sen. Není nic víc než hrát za národní mužstvo. I nervozita. Nepoštěstí se to každý den. Beru to jako motivaci a budu makat, aby to nebyla poslední pozvánka.

Jak jste se o ní dozvěděl?
V pondělí máme volno, zařizuji věci ohledně bytu a pípne mi telefon, tak si říkám, kdo píše (úsměv).

Hrál jste za mládežnické reprezentace, ale na pozvánku do seniorského výběru jste si musel dlouho počkat…
Je pravda, že jsem prošel předešlé kategorie, ale dospělé áčko je o něčem jiném. Tam jsou hráči, kterým se momentálně daří.

Je výhoda, že v reprezentaci jsou i vaši spoluhráči z Chomutova Rutta a Kämpf?
Kluci už jsou tam trošku zajetí a určitě mi pomůžou. Znám i některé další kluky, některé více, některé méně. Nebude to problém.

Chtěl byste napodobit svého otce a představit se na MS?
Nad tím vůbec nepřemýšlím. Já nemyslel ani na sraz, takže mistrovství opravdu ne. Teď se budu soustředit na dva zápasy, které nás čekají v extralize, a pak se budu soustředit, abych tam podal co nejlepší výkon v reprezentaci. Na mistrovství pojedou jiní borci (úsměv).

Děkuji za rozhovor.