Proč jste se rozhodl Chomutovu pomoct?

Hokej mám rád a neviděl jsem důvod, proč to nezkusit. Necítím se vyloženě špatně, že by to měl být průser. Samozřejmě jsme starší, snad se nám vyhnou zranění. Mám motivaci zkusit zase něco dokázat.

V Chomutově jste se poprvé objevil před dvaceti lety. Jak na to vzpomínáte?

Tenkrát jsem s vrcholovým hokejem začínal, dalo mi to chuť do hokeje. Nedostával jsem žádné velké peníze, jen kapesné za prémie. Ale peníze jsem neřešil, chtěl jsem se prosadit a hokejem se bavit. Tehdy jsme měli dobrou partu a to je důvod, proč jsme se teď sešli znovu.

Podle jmen máte nabušený tým. Profrčíte bez problémů za postupem do 2. ligy?

To bych si nedovolil tvrdit. Tým máme hodně dobrý, ale je to sport, v tomhle bych byl opatrný. Ale moje představa je taková, že bychom měli vyhrávat, to nebudu tajit.

Hrál jste hokejový prales jen pro zábavu, na žízeň. Teď máte před sebou vytyčení cíl. Nebudete se tím stresovat?

Když se nedaří, tak se stresuje i v kraji. Člověk není naučený prohrávat. Spíš to bude specifické tím, že na nás budou chodit známí a nikdo z nás nechce udělat ostudu. Každý se bude chtít ukázat.

Všiml jsem si, že na tréninku jste byl bez vesty jen s chrániči loktů…

S vestou jsem nehrál ani v Kadani, dokud mě za to nebudou kárat, tak zápasy odehraju bez vesty. Člověk se líp hýbe, je to odlehčení, pohyb je volnější. Vestu nenosím už čtyři roky, snad ji teď nebudu muset zase navléknout (smích).