Jaromíre vy jako velká postava neustále říkáte a také je to vidět, že se snažíte Kladno dostat do extraligy. Jsou pro vás tyhle zápasy o to milejší, když je dokážete sám rozhodnout?

Nejen já, ale všichni se snažíme dostat Kladno do extraligy. Není to jen o jednom hráči, ale celé organizaci. Je to o celém městě, sponzorech, fanoušcích a všech co se na tom podílejí. My jsme tady od toho, abychom tomu dali tu dráhu na ledě.

Jste majitel klubu, zároveň i hráč, de fakto i ostatní koučujete, kolik sil vás tohle stojí?

Tak my nejsme bohatý klub, takže se snažíme ušetřit peníze a jeden člověk toho dělá víc. My máme víc takových lidí.

Je teď Kladno v těch správných kolejích?

Samozřejmě že pět výher je dobrých, ale my víme, že máme patnáct bodů a potřebujeme jich dvacet jedna. Schází nám ještě minimálně dvě vítězství. Takže se na to nemůžeme koukat, že je to rozhodnuté. Vůbec to ještě není jasné. Může se stát cokoliv. Jako jsme teď pětkrát vyhráli, tak můžeme pětkrát prohrát. My jdeme s pokorou dál do dalších bojů a věřím, že nás diváci opět podpoří už v neděli proti Pardubicím. Já vždy říkám, tenhle zápas je nejdůležitější, ale když vyhrajeme, tak ten další je ještě důležitější.

Bude teď těžké, udržet tým nohama na zemi?

My moc dobře víme, o co se hraje. Dnes to bylo těsné, o jeden gól, takže nic nepřeceňujeme. Budeme se snažit hrát pořád naplno. Nic nepodceňujeme, dnes to bylo těsné. Nevyužili jsme naše šance v první třetině. Chomutov pak začal šlapat a bylo vidět, že jim jde o všechno a my jsme najdnou ztráceli půdu pod nohama. Nakonec jsme to ale vyhráli.

Necítil jste se při tom druhém gólu jako v roce 1992 v Pittsburghu?

Tak snažil jsem se připomenout to, co jsem dělal před dvaceti lety. To bylo pro ty kritiky, aby viděli, jak se to tenkrát dělalo. To už dnes dělat nemůžu, na to člověk nemá. Každý zápas je jiný, někdy se cítím lépe, někdy hůř. Dnes jsem se cítil dobře. Na malých kluzištích se mi hraje lépe. To tady v Chomutově je, na rozdíl od Pardubic, kde jsem se hodně trápil.

Bylo vidět, že jste dnes ve své kůži?

Mě hlavě mrzela ta šance v závěru utkání. Tu kdybych proměnil, tak jsme se nemuseli trápit až dokonce. Nechápu, jak jsem mohl netrefit tu prázdnou branku.  

Jak máte pocit z týmu?

Zatím to neznamená nic. Minulý rok jsme také chvilku vedli baráž a nakonec to nevyšlo. Musíme bojovat až do posledního zápasu. Samozřejmě je to lepší, než kdybychom měli dva body.

Šel po vás hodně soupeř?

Mně taková hra vyhovuje. Já jsem za to docela rád. Než bych s nimi musel bruslit, tak budu mít radši osobní souboje.