Na utkání chomutovských Pirátů proti Mladé Boleslavi dorazil Michal Krichbaum rovnou z nádraží. Jeho vysoká postava a klátivá chůze je uprostřed davu nepřehlédnutelná. Na sobě modrý dres Pirátů a na tváři plnovous ve stylu ZZ Top. Zasedá do hlediště a pozorně sleduje zápas. Seznamujeme se po utkání v mix-zóně, kde se má setkat s Michalem Vondrkou. „Dnes to nevyšlo, ale nevadí, bude líp,“ směje se poté, co si podáme ruku.

Rozhovor s německým fanuškem českého hokeje Michaelem Krichbaumem. 

Jak začaly vaše cesty za hokejem do Česka?
Byl jsem kdysi na výletě v Karlových Varech. Lázeňské město se mi líbilo, ale bylo mi jasné, že normální města vypadají jinak. Zajímalo mě to a tak jsem do Česka začal jezdit častěji. Vyrostl jsem v době, kdy nás dělila železná opona a musel jsem s tím dědictvím v hlavě bojovat. K tomu, abych dokázal tu zeď v mé mysli strhnout, mi pomohl hokej. Díky hokeji  jsem tu začal postupně poznávat v různých městech milé a ochotné lidi. I když nás často dělila jazyková bariéra, našli jsme k sobě cestu. Přineslo mi to spoustu krásných zážitků.

Jsou Češi přátelští?
Ano, kolikrát jsem se sám sebe ptal, kam se poděla kdysi pověstná německá pohostinnost.

Je v tom velký rozdíl u nás a u vás?
Na každém stadionu, kde jsem byl, jsem si koupil puk s logem domácího týmu nebo šálu. Při mé návštěvě v Kadani jsem žádný stánek pro fandy nenašel. Oslovil jsem proto staršího pořadatele abych zjistil, kde bych si mohl puk nebo šálu koupit. Nerozuměl mi a chvilku trvalo, než pochopil, co chci. Ukázal mi stánek, ale byl zavřený, tak mi řekl, abych za ním po utkání zašel. Potom mě vzal do kanceláře a dal mi klubovou šálu. Kde ji tak rychle sehnal, je mi záhadou. Dojalo mě to, protože v Německu je běžné, že když je zavřeno, máte smůlu. Podobnou zkušenost mám také z Ústí nad Labem, či Pardubic.

Co vám dává český hokej?
Extraliga v Česku je jedna z nejsilnější lig v Evropě a přináší úžasné zážitky. Viděl jsem ve Frankfurtu řadu skvělých českých hráčů, například tu působil v letech 1994 až 96 Jiří Lála, či Robert Reichel. To co oba předváděli za výkony v sezoně 95-96 bylo senzační. Bylo mi jedno, jak drahé byly vstupenky, stálo za to je vidět hrát. Pro fanoušky to byla tehdy božská dvojice.

Není takové cestování za hokejem drahý koníček?
Ano, leze to do peněz, ale lístky na hokej jsou v Německu několikanásobně vyšší. Nejezdím do Čech jen za hokejem, ale i poznáním. Fascinují mě krásná města, jejich náměstí a úžasné budovy. Je jedno, jestli to je třeba v Jágrově Kladně, které je druhým městem po Chomutově co jsem navštívil, nebo Kadani či Pardubicích. Co vydám na cesty za hokejem, musím ušetřit někde jinde. Chci navštívit další města. V plánu mám letos Litvínov, Liberec, Mladou Boleslav a Litoměřice. 

Co na to říká manželka?
Nadšená není, ale podporuje mě. Vozí mě na nádraží a pak zase domů. 

Jak to doma vidí vaši kamarádi?
Ti si myslí, že jsem trochu praštěný.Jezdíte pokaždé sám?Většinou ano, někdy s kamarádem. Cesta vlakem z Frankfurtu do Chomutova trvá asi šest hodin. Mě to nevadí, mám vlaky rád.

Který z českých týmů se vám líbí nejvíc?
Moje srdce bije pro Piráty.

Jak se na vás dívají čeští fanoušci, berou vás?
Díky vousům jsem dost nápadný. Moc se ale nebavíme, je tu jazyková bariéra.

Nosíte vousy rád?
Nosím je odjakživa, ale již 2,5 roku si je nestříhám. Od roku 2016 jsem členem klubu Vousáčů. Čítá celosvětově 3 000 členů. Vousáči se snaží dělat svět trochu lepší. Sbíráme peníze, a podporujeme různá sociální zařízení. 

Kterého českého hráče máte nejraději?
Jaromíra Jágra! I když se nedá říct jen jedno jméno, protože by to nebylo spravedlivé. Takže bych pokračoval s Jiřím Lálou, Robertem Reichlem, Vladimírem Růžičkou, Dominikem Haškem, Martinem Strakou, Pavlem Paterou, Martinem Ručínským, Jiřím Šlégrem a mohl bych ještě pokračovat.

Komu fandíte při mistrovství světa, nebo olympiádě?
Německu to je jasné, ale pak Česku a Kanadě.

Chodíte na hokej vždy v dresu s klubovou šálou a čepicí?
Normálně nosím dres Lvů z Frankfurtu a k tomu čepici s logem Team Czech Republik. Chci tím ukázat sympatie k vaší krásné zemi a jejím lidem. 

Na další otázky už nám nebyl čas. Z kabiny přišel Michal Vondrka a i když měl za sebou těžký zápas, bavili se spolu hodně dlouho. Pak Michael spěchal do hotelu. Už ráno ho čekala cesta do Kladna a pak do Ústí nad Labem. Jak jinak, než na hokej. Do Chomutova se brzy vrátí. Třeba bude sedět v hlediště zrovna vedle vás.