Stanislav Dietz, který přišel k Pirátům z Litvínova na hostování do konce sezony, odehrál ve středu 6. prosince proti Kohoutům z Olomouce první domácí zápas. Urostlý obránce dostal dostatek prostoru na ledě (23:25 minut), často se objevoval v přesilových hrách (5:16) i v oslabeních (3:15). Zapsal se ale i negativně, když v závěru utkání vyhodil kotouč na zakázané uvolnění a po následném buly v obranném pásmu inkasovali Piráti druhou branku.
Přišel jste z Litvínova, tedy vlastně jste šel „z bláta do louže“. Oba týmy bojují o to, aby unikly barážovým příčkám. Jak to berete?
To se nedá nic dělat. Takhle to někdy je. Ale tento tým má na úplně něco jiného, než se teď nachází. Můžeme hrát daleko výš než se plácat na dvanáctém nebo třináctém místě. Tento tým by měl být úplně v pohodě do desítky. Jsou na to tady hráči.
V Litvínově jste tolik nehrál, tady jste dostal důvěru. Jak se cítíte osobně? Nechybí vám ještě trochu vyhranost?
Asi jo. Posledních osm zápasů v Litvínově jsem hrál pět minut za zápas. Potřebuji získat zase trochu klidu na hokejce a na modré čáře. Věřím tomu, že to půjde, že to budu házet na bránu a budou z toho góly. Celkově věřím tomu, že se zvedneme.
close
info
Zdroj: Petr Kozelek
zoom_in
Souvisí s tím i to, že jste mohl v přesilových hrách několikrát vystřelit, ale ve statistikách máte zapsanou nulu?
Stále vymýšlím nějakou přihrávku. Viděl jsem před sebou hráče, nechtěl jsem ho trefit jako prvního, tak jsem volil přihrávku. Spíš musím ale volit střelu, abychom to dorvali do brány. Měl bych dělat lepší rozhodnutí.
Co vám tedy chybí do formy, kterou jste měl v Hradci Králové?
To kdybych věděl, tak hraji tak jako v Hradci. Myslím ale, že je to i výsledky týmů. Když se zvedneme, tak se zvednou i jednotlivci. Takhle se v tom plácáme všichni.
Bod je málo
Zápas s Kohouty se pro Piráty vyvíjel dobře. Nakonec berete jenom bod…
Je to málo, rozehrané jsme to měli dobře. Celé to bylo v křeči. Byly dvě minuty do konce, to už kdybychom měli ten puk „sežrat“ nebo cokoliv s ním udělat. Nesmíme dostat gól a musíme to udržet.
Jak to bylo na konci zápasu, když puk šel z vaší hole až na zakázané uvolnění. Pokoušel jste se vstřelit branku?
Viděl jsem najetého Vondrce, chtěl jsem mu to dát do prostoru. Myslel jsem si, že by to mohl dojet. Viděl jsem ho periferně, jak tam najíždí. Bohužel, kdyby to šlo vrátit, tak to vyhodím jenom do středního pásma nebo k nim. Bohužel.
Co se stalo ve třetí třetině, soupeř vás hodně zatlačil…
Těžko se to hodnotí. Nevím, zda jsme se báli o výsledek. Oni samozřejmě přidali, neměli co ztratit. Stáhli jsme se, ale měli jsme to ubránit. Ke konci musíme ale padat do střel, i po hlavě. Musíme to prostě ubránit.
Ve středu byla na stadionu atmosféra komornější než obvykle. Přišlo i málo diváků (3013, pozn. red.). Nepředstavoval jste si svoji domácí premiéru jinak?
Co se dá dělat. Když nejsou výsledky, tak lidi nechodí. Bohužel. Věřím tomu, že když odehrajeme několik dobrých zápasů, tak si sem cestu opět najdou a budou chodit ve větším počtu.
