Drážďany vyhrály dlouhodobou regionální soutěž, postoupily tak na mistrovství republiky, kde startovalo celkem šest nejlepších týmů Německa. Třídenní düssledorfský turnaj zvládly skvěle, za zlatým Mannheimem braly stříbro. „Nikdo v klubu nečekal, že mezi nejlepšími patnáctka takhle uspěje, účast na republikovém finále byla premiérová. Mannheim byl odskočený, jinak všechny celky byly vyrovnané," líčí Karel Císařovský, otec stříbrného syna Jakuba.

Úspěch obou Ústečanů je o to cennější, že v drážďanském týmu smí hrát jen dva cizinci. Lukáš Čaloun obléká dres Eislöwen od předloňského listopadu, Jakub o rok méně. „Když o Lukáše po povedeném try outu klub projevil zájem, byli jsme přesvědčení, že je dobré rozhodnutí na nabídku kývnout. Drážďany mají čtyřhvězdičkovou akademii, teď bojují o pátou hvězdu. Celkově mě německý hokej oslovil v tom, že má vizi a cestu, jak dosáhnout cíle. Vzhlíží se ve švédském a finském hokeji, což je i můj šálek kávy," přiznává Čaloun starší.

„Já o Drážďanech uvažoval dlouho. Viděl jsem, že je tam jiný styl hokeje, jiný přístup hráčů. Když se okno pro mého syna otevřelo, tak jít do Německa byla jednoznačná volba. Zatím jsme se vším spokojeni, především s úrovní tréninků, které jsou od začátku do konce v maximální intenzitě," Pochvaluje si Karel Císařovský.

Drážďanská akademie spoléhá na mix trenérů z několika zemí, i proto zapojila Jana Čalouna, jenž zároveň vedl třetiligové Ústí. „Vše jsem stíhal, pomáhal mi šéftrenér akademie Thomas Barth. Pokud jsem musel být v Ústí, kde jsem nechyběl ani jednou, tréninky vedl on," líčí slavný hokejista, který je uznávaný i „za kopečky". „Moji svěřenci Nagano nezažili, ale vše si našli na YouTube, já jim přivezl ukázat medaili."

Lukáš i Jakub zatím do Drážďan z Ústí nad Labem dojíždějí, je ale v plánu, že časem v saské metropoli zůstanou na internátě, který je vázaný na hokejovou akademii. „Tohle mají v klubu parádně zmáknuté, vše je propojené, dbá se na vzdělání. Pro kluky je skvělé i konkurenční prostředí, celkově jsou tamní podmínky fantastické. Nám se o takových může jen zdát," míní Císařovský.

Drážďany se chtějí vyrovnat německým top akademiím, pro rozvoj dělají maximum. „To se pak projevuje v tom, že nemají takový odliv hráčů do zahraničí, rodiče i hráči systému věří," všímá si Čaloun. „Zájmem klubu je mít co nejvíc hráčů. O hokej je ve městě zájem, i starosta se zajímá. Drážďany teď hrají v dospělé kategorii druhou ligu, určitě by chtěly být mezi elitou. Ale nikam nespěchají, protože ví, že vše má svůj čas, že se vše musí vybudovat postupnými krůčky," přidává.

Líbí se mu například i to, jak se do činnosti klubu zapojují rodiče. „Mají různé úkoly. Třeba udělat svačiny, jsou na pořadatelských postech. Každý ví, jaký je jeho úkol, s klubem pak žije."

V týmech jsou hráči rozdělení podle výkonnosti, slabší skupiny nehoní výsledky, ale hru si především užívají. „Díky dobře nastavenému systému je prostředí více konkurenční, samozřejmostí jsou třeba dvouročníkové soutěže. Jak už bylo řečeno Čalym, rodiče systému věří, proto je mezi nimi a trenéry více vzájemného respektu, než je tomu zvykem u nás v Česku," podotýká Císařovský.

Německý hokej je prý více silový, mentalita nedovoluje nic podcenit. „Přístup, jaký Němci ke všemu mají, by pro nás mohl být vzorem. Ale chybí jim smysl pro improvizaci, je tam méně kombinace. Proto klub chce mít v trenérském složení všehochuť, já mám přinášet ten český, chytrý hokej," usmívá se Čaloun.

Jak hodnotí své svěřence? „Lukáš je technický, umí dát nahrávku. Kuba dokáže přejít přes hráče přímočaře, má dobrou střelu. Každý z těch kluků něco umí, na titulu vicemistra mají také velkou zásluhu."