Pochopitelně i v italské metropoli se vzpomínalo na průběh turnaje. „Moc jsme si ho užili. Trochu nás překvapilo, že jsme vyhráli a mohli vyrazit na fotbal do ciziny,“ usmál se dobře naladěný kapitán týmu Zdeněk Kieryk.
Abyste byli v obraze: do turnaje směli jen amatérští fotbalisté, přičemž zástupci firem mohli mít na soupisce (pro osm hráčů) jen zaměstnance a spolupracovníky.

Prvního ročníku turnaje se i v době koronaviru zúčastnilo 129 týmů. K vidění byly zajímavé akce, hodně gólů i debakly – třeba 0:10.
V pravidlech se výslovně píše: „Z účasti jsou vyloučeni aktivní hráči první až třetí úrovně českých klubových soutěží.“
Přesto nešlo o akci, která neměla šmrnc. Naopak. Turnaj v prvním ročníku okusily i hvězdy. Kupříkladu Zdeněk Pospěch, bývalý reprezentant a opora Baníku, Sparty, Kodaně a Mohuče. Tomáš Mičola, rovněž bývalý reprezentant a hráč Slavie, Baníku či Brestu. Hráli za opavský fotbalový klub.
Velmi prestižně k turnaji přistoupili také „bachaři“ – Vězeňská služba České republiky má svoje fotbalové reprezentační družstvo (před časem triumfovalo na mistrovství Evropy), a proto si brousila zuby na titul. Ale místo triumfu a první ceny jeli po neúspěchu ve finále spolu „jen“ do lázní.

„Přitom s těmi jsme tak nějak počítali my. A vůbec ne na začátku,“ zmínili zástupci Comaxu.
Tady je nutné říct, že firma, jež sídlí ve středočeských Velvarech, vstoupila do turnaje už v roce 2020, leč pak přišla stopka amatérského sportu. Finále se hrálo až po roce! „Jsme moc rádi, že jsme se zúčastnili. Přiznám se, že jsem nečekal, že si po kariéře zahraju v takových podmínkách. Ta organizace i prezentace byla vážně skvělá,“ líčil David Hlava, muž, jenž fotbalově vyrostl v Liberci a mihl se třeba i v Trenčíně.
Druhý ročník Zaměstnanecké ligy by měl být i s obhájci. „To je jasné,“ vyhlásil Jakub Pešička. Dokonce padaly narážky, že by stálo za to přeskočit okresní kolo. „Vezměte si, Federer také nehraje kvalifikaci,“ řekl.
Kdo si troufne vyzvat vítěze?