Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Chomutovský rodák se v neděli večer po dlouhých sedmi letech představil opět v mosteckém dresu. Přispěl ke šťastné výhře nad žižkovskou Viktorkou, kterou Mostečané porazili po penaltách 3:2.

Přišel jste z prvoligové Dukly Praha do třetiligového Mostu. To je velký skok…
Je to obrovský skok. Já měl v prvním zápase za Most velké problémy s tím vedrem. Musím být k sobě ale kritický, musím se hodně zlepšit, přidat, moc jsem klukům nepomohl. Nejde koukat na vedro nebo na věk, na to se nechci vymlouvat.

Nedávno jsem s vámi četl rozhovor a z něj mi vyplynulo, že letos to asi bude pro vás poslední sezona…
Ano, dělali se mnou rozhovor nedávno na tiskové konferenci. Já tam nechtěl nic říkat, ještě nebylo nic připraveného, ani o Mostu jsem nevěděl. I když trenér a manažer Dukly už o mých záměrech pomalu končit věděli. Sami přišli za mnou, zda bych nechtěl sem do Mostu. Jsem moc rád, že k tomu Dukla takhle přistoupila, že mě pustili. Já jsem nad koncem kariéry přemýšlel už při konci minulé sezony.

Pozvolna pak přijdete k trenérské práci?
Je to tak, pomaličku bych se měl zapojit do mládeže. Ještě si chci ale chviličku vychutnat, nechci říkat kariéru, ale to, být hráčem. Protože vím, že být trenérem je strašně moc složité. Já odcházel z Dukly i kvůli tomu, že jsem neměl moc času na rodinu. Bydlím ve Vysoké Peci, i to hrálo velkou roli.

Máte za sebou první zápas v mosteckém dresu po sedmi letech. Jak byste ho zhodnotil?
Musím být normálně realista, ten zápas měl skončil úplně jinak. Já myslím, že kdybychom prohráli třeba 1:5, tak by se nikdo nedivil. Žižkov to ke konci podcenil a bylo vidět, že když dáte kontaktní branku na 2:1, tak to zamává s jakýmkoliv mužstvem. I když jste viděli, že měli zápas pod kontrolou, byli lepší na balonu i kombinačně. My jsme vzadu celkově špatně bránili. Ale nakonec máme dva body, takže to je pro nás velké vítězství.