Na Stínadlech musel čelit ofenzivní síle Albionu. Pět inkasovaných branek ho rozhodně nepotěšilo, z fantastické návštěvy, která do žluto-modrých ochozí zavítala, byl ale nadšený.

Tak nejdřív k té návštěvě. To jste asi nečekali, že?
Měli jsme zprávy, že se něco chystá, ale takhle vysoká návštěva mě mile překvapila. Jsem moc rád, že tolik lidí dorazilo. Musím jim poděkovat. Bylo hodně dětí, fandili do posledních minut. O to víc mě mrzí, že jsme jim to nevrátili. Ale zážitek je to pro nás všechny obrovský.

Na Stínadlech jste hrál, ale tolik diváků jste si při lize neužil…
Tohle byla největší návštěva, kterou jsem tu zažil, protože kvůli covidu ty návštěvy byly omezené, lidi moli chodit až na konci sezony.

Na sedačkách byly hlavně děti. Je rozdíl mít hlavně dětské publikum?
Děti jsou trošku jiné publikum, víc křičí, jinak to prožívají. Fandí, i když se prohrává. Byl slyšet i dospělý fanklub. My byli vděční za každého člověka, který dorazil. Kéž by takhle na mládežnický fotbal chodili lidi i dál.

Co říct k porážce 0:5?
Výsledek je krutý. My hráli v první půli velmi dobře na balonu. Rozdíl nebyl viděl, podali jsme dobrý výkon. Pak ale využili svoje ofenzivní hráče, byli hodně efektivní.

Tahle vysoká prohra asi není obrázkem o tom, jak je na tom mládežnický fotbal u nás a v Anglii…
To určitě ne. Každý zápas s Anglií je jiný. Můj ročník s ní ještě neprohrál, až teď. Pro nás je porážka poučná v tom, že musíme být efektivnější v útoku. To ve velkém fotbale je rozhodující. Kluci z Anglie nám ukázali, že jen být na balonu nestačí.

V Teplicích jste hrál, nasbíral jste v jejich dresu 14 startů. Jak na půlrok na severu vzpomínáte?
Já jsem rád, že jsem tu mohl udělat nějaké starty v lize, dál bych to ale nechtěl komentovat. S trenérem Kučerou, který je i u reprezentace do 20 let, nebyl žádný problém. Naopak jsem moc rád, že mi dal v Teplicích šanci ligu hrát.

Na Stínadlech jste zažil hodně špatný trávník. V jaké kondici byl v pondělí?
Tady je moc krásný stadion, ale ten trávník byl opravdu špatný. Překvapilo mě, jak byla tráva přichystaná. Je to samozřejmě tím, že konečně byly podmínky pro to, aby se ten trávník dal do pořádku.

Teď jste na Žižkově, hrajete druhou ligu. Jste ale třetí od konce…
Co se týče umístění, tak věřím, že se to zvedne, že půjdeme nahoru. Jinak je to na Žižkově super, máme tam skvělou partu. V klubu jsem ale moc spokojený. Věřím, že ta druhá liga mi dá hodně, že budu moct pak bojovat o to hrát v Plzni, které patřím.

Akorát jsem se chtěl zeptat, jestli návrat do Plzně je prioritou.
Přesně tak, to je moje největší ambice, přeju si hrát ligu každý den. Chci ukázat lidem v Plzni, že se na mě Viktorka může spolehnout.

Ještě k Žižkovu. Působí v něm trenér Oulehla, do fotbalu nesmírně zapálený člověk. Jak ho vnímáte vy?
Je to typ trenéra, který fotbal miluje, který by se rozkrájel pro tým a pro hráče. Pod takovým trenérem rád hraju. Jsem rád, že mi zatím věří. A doufám, že mu to splatím.

Vaše dvojče Adam Gabriel hraje také druhou ligu, nastupuje za béčko Sparty. Probíhá mezi vámi hecování?
To ne, já přeju jemu to, co mám já, on přeje mně, to, co má on. Přejeme si navzájem. Máme velmi dobrý vztah, jsem rád za takového bráchu. Neznám člověka, který by si zasloužil vše tak, jako si zaslouží on. Věřím, že toho v životě dokáže ještě spoustu.

Oba mi přijdete hodně pracovití…
Brácha se narodil s velkým talentem, měl to odmalinka. Má svou kariéru založenou na tom, jaký je člověk, jak pracuje. On by se uplatnil úplně všude, dává tomu totiž maximum.

Takže vás motivuje svým přístupem? Vy jste ale podobný typ, ne?
Ano, motivuje. Myslím, že jsme podobní. Navenek vypadáme jinak, ale uvnitř máme to, co nám dal táta. Jsme pracovití, odevzdáváme se týmu.

Jak prožívá váš táta kariéru?
On už skončil s hraním amatérského fotbalu. Chce se nám maximálně věnovat. Už hrajeme na úrovni, která je do budoucna zajímavá, moc ho to baví. Podporuje nás. V pondělí se byl podívat na mém zápase, v úterý zase jel na Adama, který hraje za jednadvacítku.

Hrát za dospělou repre, to by byl vrchol, co říkáte?
Táta říká, že nejdůležitější je klubová kariéra, ale oba moc dobře vnímáme, že je nádherné hrát za naši zemi, slyšet hymnu.

A co teprv zahrát si za áčko s bráchou…
My jsme spolu hráli celý život, než jsme odešel do Plzně. Jsme na sebe zvyklí. Já věřím, že se v jednadvacítce nebo v áčku potkáme. To je asi pravděpodobnější, než hrát spolu na klubové úrovni. Už jsme nějaké starty spolu udělali, tak snad zase něco přidáme.