Je odchovancem rumburského fotbalu, tamnímu klubu je věrný i teď, ve 32 letech. Obránce Lukáš Pokorný už sice tři roky bydlí v Praze, s Rumburkem tak nestíhá trénovat, přesto o víkendu pomáhá svému týmu v mistrovských zápasech.

Pokorný zažil v roce 2014 euforický postup do krajského přeboru, který ale skončil sestupem a těžkým pádem zpět do I.A třídy. „Euforie byla neuvěřitelná! Myslím, že v tu dobu jsme měli v soutěži opravdu nejlepší mužstvo. Tehdejší kombinace hráčů a trenérů přinesla své ovoce a zaslouženě jsme postoupili,“ vzpomíná fanoušek Sparty na sedm let staré vzpomínky.

Lukáši, v říjnu se zastavily nižší fotbalové soutěže, v květnu se rozhodlo, že letošní ročník už se nerozjede. Bylo to správné rozhodnutí?
V obou případech bylo správné rozhodnutí. Koronavir se v té době extrémně šířil a nebyla jiná možnost, než udělat razantnější, avšak nepopulární opatření. Stejně tak bylo správné rozhodnutí, že se ročník nedohraje. Jsou tu pořád určitá omezení a nebyl by ani dostatek času pro dohrání všech soutěžních zápasů. Fotbal mi chybí, už třetím rokem jsem ale v Praze, s klukama v Rumburku vlastně netrénuji. Takže už jsem celkem zvyklý, že nemám třikrát až čtyřikrát týdně fotbal. Ovšem jednou týdně jsem hrál malou kopanou a o víkendu zápas za Rumburk. Když tedy byla možnost.

Věříte, že další ročník už pojede v normálním režimu?
Věřím, že ano. Případně mohou být stanovena nějaká menší opatření, která soutěž nejspíše neohrozí. Například povinné antigenní testy v určitém intervalu nebo omezený počet diváků. Bohužel, jak jsme za poslední rok poznali, realita může být úplně jiná a vše se může změnit během chvíle.

Pojďme k vám. Kdy a kde jste se poprvé seznámil s fotbalem? Pamatujete na první tréninky?
S fotbalem jsem začínal v Rumburku, když mi bylo pět let. Rodiče se od známého dozvěděli, že shánějí kluky do nového týmu. Tak jsme to zkusili a už jsem u fotbalu zůstal. Při jednom z prvních tréninků, který si částečně pamatuji, jsme u cesty vedle hřiště trénovali, jak správně házet auty.

Zkoušel jste i jiné sporty?
Závodně jsem hrál pouze fotbal, ovšem rekreačně se věnuji více sportům. Například lyžování, běh, in-line brusle, badminton nebo cyklistika.

Jste odchovancem Rumburku, kterému jste stále věrný. Nelákalo vás angažmá v jiném klubu?
Lákalo, hlavně když přišly konkrétní a zajímavé nabídky. Ale věřil jsem, že s Rumburkem můžeme dosáhnout vyšší úrovně. Taky jsem se vždy, když to bylo možné, snažil týmu jakkoliv pomoct

V posledních letech nebylo ve fotbalovém Rumburku zase tak moc veselo. Měnilo se vedení, bojovalo se s počtem hráčů.
Sehnat hráče určité kvality je v posledních letech velice obtížné. Hráči v dorosteneckém věku mají často jiné zájmy, než se věnovat alespoň třikrát týdně fotbalu, snažit se zlepšovat a podávat na hřišti co nejlepší výkony. Když už se takový jedinec objeví, většinou ho zláká lepší nabídka z jiného klubu. Kolikrát je také na škodu, že hráč neprošel mládeží v mateřském klubu, nemá k němu takový vztah a jeho výkony na hřišti proto mohou být laxní a nejsou ku prospěchu. Samozřejmě to není ve všech případech, jsou i světlé výjimky. Fotbalový klub v Rumburku trpí léta právě tím, že se zrušily mládežnické týmy a při absencích v A mužstvu nebyla možnost doplnit tým hráči z dorostu, popřípadě tyto hráče postupně začlenit do dospělého fotbalu, aby nabyli další zkušenosti. Dlouhou dobu stálo rumburské „áčko“ především na několika srdcařích, kteří hráli často i přes zranění nebo s vidinou toho, že se na zápas pojede v malém počtu bez možnosti střídání nebo dokonce v deseti hráčích. Kluci to ovšem nevzdali a dospělý fotbal v Rumburku stále běží z velké části také jejich zásluhou. V posledních letech vedení opět nastartovalo mládežnickou základnu, za což mu patří obrovský dík. S nedostatkem hráčů v A mužstvu se také pere velmi statečně, přestože to není nic jednoduchého. Věřím, že časem bude situace jen lepší.

Vzpomínám, jak jste před sedmi lety postupovali do krajského přeboru. Tehdy to byla velká euforie. Nováčkovská sezona se vám vůbec nepodařila a přišel rychlý a jasný sestup.
Euforie byla neuvěřitelná! Myslím, že v tu dobu jsme měli v soutěži opravdu nejlepší mužstvo a tehdejší kombinace hráčů a trenérů přinesla své ovoce. Zaslouženě jsme postoupili. V následující sezóně jsme okusili kvalitnější soutěž a určité aspekty vedly k sestupu. V průběhu sezóny odešlo několik členů týmu, na jeden zápas se ani neodjelo. Ke konci už sestup bohužel nešlo odvrátit.

Vzpomenete na nějakou kuriózní situaci, kterou vám fotbal přinesl?
Kuriózních situací bylo mnoho. V průběhu let jsme zažili spoustu potyček způsobených nadměrnou dávkou emocí. Dále si vzpomínám, jak nám v derby proti Šluknovu uznali gól rukou, načež hráč hostů na protest zahodil dres a odešel do kabin. Samozřejmě bylo i nespočet vtipných momentů, kdy se třeba přestalo hrát, všichni přítomní se tomu smáli. Tak by to ale mělo být, emoce k tomu patří a fotbal by měl být hlavně zábava.

Pamatujete na nějaký obzvláště pěkný, nebo důležitý gól, který jste dal?
Jako obránce jsem nikdy nebyl střelecké eso. Určitě jsem dal několik vítězných gólů, ale nenapadá mě žádný, který bych mohl vyzdvihnout. Jinak doufám, že všechny byly důležité. (smích)

Jak jste vůbec zvládal ten rok s koronavirem?
Poslední rok nebylo moc možností něco dělat. V práci jsme neměli žádná razantní opatření, fungovali jsme téměř bez omezení, takže to pro mě byl hlavně pracovní rok. Dále jsem se snažil ve volném čase alespoň individuálně udržovat v určité formě, to mi ale spoluhráči určitě nebudou věřit. (smích) S klasickými fotbalovými tréninky s týmem se to ovšem nedá srovnat.

Fandíte Spartě nebo Slavii?
Jsem odjakživa fanouškem Sparty.

Prozradíte čtenářům, čím se živíte a co vás ještě baví?
Pracuji v Praze ve společnosti LKQ CZ. Baví mě aktivní odpočinek, ať už formou nějakého sportu nebo výletu. Pak mám rád činnosti, kterých bylo za poslední rok minimum. To znamená zajít si do kina, divadla, na ligový fotbal a samozřejmě do hospody na pivo popovídat si s přáteli.

Je vám 32 let. Máte s fotbalem ještě nějaké cíle, plány?
S fotbalem už velké cíle nemám, s přibývajícím věkem se priority mění. Určitě bych chtěl ještě pomáhat Rumburku a zahrát si pár zápasů. Pokud by to z nějakého důvodu nebylo možné, tak asi jediné mé přání je, zahrát si v derby se Šluknovem. To byly vždy jedny z nejlepších zápasů. 

Co budete dělat po aktivní kariéře? Budete se věnovat fotbalu v Rumburku i v jiné pozici?
O tom jsem zatím nepřemýšlel. Tím, že jsem nyní v Praze, bych se jiné funkci ani nemohl plnohodnotně věnovat. Ale uvidíme, co bude. Jak už jsem zmínil, rád bych ještě nastoupil do několika zápasů, ať už soutěžních nebo přátelských. A protože jsem už jednou nohou v gardě, tak moje další působení v klubu směřuje prozatím spíše tímto směrem. (smích)