Fotbalově se držel u Děčína. Hrával za Bělou, Boletice, Horní Oldřichov. Dva z těchto tří celků už nehrají. Tomáš Humlíček se tak vrátil tam, kde s fotbalem začal. V 41 letech kope krajskou I.B třídu v Bynově za děčínský Union. Končit s kopanou nechce, přesto ví, že čas nezastaví.

„V I.B třídě hraje řada mladších a šikovných kluků. Kariéru budu chtít dohrát jinde. Asi tam, kde se chodí na fotbal vyprdět,“ směje se v rozhovoru Tomáš Humlíček.

Letošní sezona skončila už v říjnu. Fotbal musí chybět. Bylo podle vás správně, že se nižší fotbalové soutěže už nerozjely?
Fotbal mi určitě moc chybí asi jako každému, kdo má rád tuhle hru. Jestli to bylo správně? To já nevím. Já bych sporty nechal běžet. Pohyb je pro všechny důležitý. Jak pro děti, tak i pro starší skupinu obyvatel. Myslím si, že to v určitém omezení mohlo fungovat.

Jan Horáček v dresu FK Jílové.
Táta byl jako trenér přísnější. Vím, že to myslel dobře, usmívá se Horáček

Věříte, že další sezona amatérského fotbalu pojede v klasickém režimu?
Pevně doufám, že už se konečně dočkáme celého ročníku. Bylo by to dobré pro všechny amatérské sportovce.

Vrátíte se k fotbalu? Nezlákaly vás volné víkendy?
Určitě se vrátím. Dokonce i moje přítelkyně se těší, až začne další sezona (smích). Chvilku bych se chtěl fotbalu věnovat. Uvidím, jak bude držet zdraví. Každopádně to vypadá, že v krajské soutěži to bude moje poslední sezona.

Pojďme k vám. Kdy a kde jste vůbec začal s fotbalem?
K fotbalu jsem se dostal v sedmi letech, bylo to v Bynově na škvarku. Pamatuji, že na první tréninku mě přemluvil kamarád. Celkově si na tuhle dobu matně vzpomínám, je to už hezkých pár let (smích).

Po Unionu jste hrál v Bělé, Boleticích, nebo Horním Oldřichově. Jaké to byly fotbalové štace?
U mě ta fotbalová kariéra nebyla moc pestrá. Vyrůstal jsem v Bynově, po vojně jsem chvilku hrával za Bělou. Poté jsem odešel do Horního Oldřichova, pak do Boletic a nakonec přišel návrat do Bynova. Rád vzpomínám na Boletice, v té době tam byla dobrá parta lidí, se kterými se hrál fotbal fakt pro zábavu. To se pak přenášelo na pozápasové rozbory do hospůdky (smích). Nejlepší partu jsme měli v dorostu Unionu. Tam jsme se pod dohledem trenéra Padevěta fotbalem fakt bavili, tehdy jsme tam vykopali i postup do I.A třídy.

Co nějaké kuriozní zážitky nebo nejhezčí góly?
(smích). Tak kuriózní zážitky se tady fakt nedají publikovat (smích). Poslední kuriozita je hodně čerstvá, když jsme se letos s Unionem zachránili s jedním bodem. Já moc gólů nedal, ale asi ten nejlepší byl v Boleticích z půlky hřiště (smích).

Jan Plaček, brankář SK Dobkovice.
Byla velká chyba, že jsem skončil s fotbalem. Ty roky mi chybí, přiznal Plaček

Dobře. A co červené karty? Nepřistála vám nějaká nevšední?
Sakra, to je otázka na tělo (smích). Dostal jsem jich dost, podle mě byly všechny nevšední (smích). Teď vážně, všechny byly na místě.

Prozradíte čtenářům, čím se živíte a co vás ještě baví?
Pracuji u technických služeb. Baví mě spoustu věcí, ale nejvíc mě baví moje děti a přítelkyně (smích).

Fandíte Spartě nebo Slavii?
Ani jednomu. Je pravda, že teď hraje Slavia pěkný fotbal. Věřím, že to samé začne brzo předvádět i Sparta, jako za starých časů. Bylo by dobré, kdyby naše liga nebyla tak jednoznačná.

Jak jste vůbec zvládal tu covidovou dobu plnou zákazů a opatření?
Tak nějak normálně. Kdybych nemusel nosit roušku a nebyl zakázaný fotbal, tak bych to vlastně ani nijak nepocítil.

Co váš další fotbalový život? Máte ještě nějaké plány?
V mých letech (smích)? To už fakt ne. To bych musel být o 25 let mladší. V Unionu to asi nedohraju, léta letí a ostatní týmy v I.B třídě mají mladé a šikovné hráče. Kariéru budu chtít asi dohrát jinde. Prostě tam, kde se chodí na fotbal vyprdět (smích).

V jaké kondici je podle vás děčínský Union a v jaké kondici je fotbal na Děčínsku?
Co se týče celého okresu, řekl bych, že to je na dobré úrovni. Jen škoda, že město více nedotuje veškeré fotbalové kluby na Děčínsku. Union je ve slušné kondici, hodně se zlepšilo zázemí. Akorát je problém, že je málo lidí, kteří chtějí hrát fotbal.