Poustka je známý především díky svým básničkám, které recituje po vítězných zápasech. „Edo, Edo, Edoooo, něco se stalo! Co se stalo, Edo?“ ptají se rituálně rozjaření hráči Teplic i české reprezentace, když skolí soupeře. V kabině těmito slovy vybízí oblíbenou postavičku k odstartování oslavy. Poustka si stoupne doprostřed šatny a spustí vymyšlené verše. „Hoši, hoši!“ začíná zpravidla. „S Boleslaví na chviličku měl jsem v hlavě tu osmičku. Vy jste jí však rychle spláchli a škodovku jste krásně zmákli!“ recitoval po zářijovém duelu s Mladou Boleslaví. Po výhře nad Bohemians zase skákal v kabině jako klokan, když Tepličtí zdolali Jihlavu, nabízel nakrájený salám vysočina. Podobných kousků za svou kariéru vytasil celou řadu.

„Připravuji si to už během zápasu, když se dobře vyvíjí. Anebo na rybách. Někdy mě múza chytne i během noci, to si to nahrávám a zase usnu,“ vykládá Poustka.

Ne vždy mu ale bylo do skoku. Třeba když v roce 2006 musel odejít z pražské Sparty, se kterou byl bytostně spjatý. „Vyrvali mi srdce!“ říkal tehdy. Nově příchozí trenér Michal Bílek si tehdy přivedl svůj realizační tým. „Respektuji to, ale jsem strašně zklamaný," klopil oči. 

Bez práce masérský smíšek dlouho nezůstal, tehdejší ředitel FK Teplice František Hrdlička mu brzy hodil laso a Poustka se dlouho nerozmýšlel. „Teplice jsem znal, jezdil jsem do nich už dřív za příbuznými. Za nabídku jsem byl moc rád. Teď je mám hluboko v srdíčku,“ vyznával se nedávno.

Mezi hráči byl vždy oblíbený, měl a má mezi nimi spoustu kamarádů. Třeba Pavla Nedvěda, se kterým je pořád ve spojení. „Vždy se mi líbila jeho profesionalita. Díky tomu to dotáhl tam, kam to dotáhl. Hrozně rád předávám zkušenosti, které jsem u něj viděl a zažil,“ oceňuje současného viceprezidenta Juventusu.

A jak se Poustka vlastně k masírování dostal? Fotbal hrál od malička, k tomu provozoval také atletiku a hlavně basketbal. Ze hry ho vyřadily problémy s koleny. „Doktor Bradáč mi řekl: kamaráde, ty máš v devatenácti koleno jak padesátiletej chlap. Musíš přestat, jinak skončíš na vozejčku. To pro mě bylo nepředstavitelný, já si život bez sportu nedoved představit. Naštěstí moje sestra byla rehabilitační sestra, dělala i masérské kurzy. Nabídla mi, ať to také zkusím. A tak jsem u sportu zůstal,“ líčí vyučený truhlář a milovník rybaření. Masíroval v Admiře Kobylisy, v Xaverově, odkud ho zlanařila Sparta.

Poustka nejraději vzpomíná na éru v nároďáku pod trenérem Karlem Brücknerem. „Euro 2004 v Portugalsku, to byla jízda. Kluci váleli. Měli jsme nejlepší mančaft, i když to dopadlo, jak to dopadlo. Sami Portugalci říkali, že jsme to měli vyhrát my,“ nemůže zapomenout na bronzový šampionát báječné party kolem Nedvěda, Čecha, Baroše a dalších osobností. I s Teplicemi by chtěl zažít velký úspěch. Zatím byl u vítězství v domácím poháru před téměř 11 lety. „Když jsem odešel ze Sparty, tak přestala vyhrávat tituly, hrát Ligu mistrů. Myslel jsem si, že jsem to přitáhl do Teplic, ale bohužel se tak zatím nestalo. Snad se ještě dočkám.“