Letos v srpnu oslavil sedmdesátiny, ale elánu má stále na rozdávání. Česká fotbalová legenda Přemysl Bičovský je pořád velmi aktivní. I v požehnaném věku stihne za rok odehrát stejně zápasů, jako vrcholový ligový fotbalista. „Je to tak třicet, pětatřicet zápasů za rok,“ hlásí Bičovský, člen Klubu ligových kanonýrů.

Bývalý reprezentant Československa naskočil do první ligu v dresu Teplic už v sedmnácti letech a během kariéry nasázel celkem 130 branek. V sezoně 1973/74 se stal nejlepším ligovým střelcem a o devět let později slavil mistrovský titul s Bohemians. Profesionální kariéru ukončil v Rakousku v roce 1989, to mu bylo 39 let. Ještě v padesáti jezdil hrát do Německa.

Teď kope do meruny alespoň jednou týdně. „V Teplicích máme mančaft a každý čtvrtek si chodíme zahrát. Ještě hraju za Amforu a Sigi Team. Je to náročné, ale dá se to. Člověk toho tolik nenaběhá jako zamlada, je to spíš rychlejší chůze,“ směje se. „Hlavně, že zdraví slouží, to musím zaklepat na dřevo.“

Bičovský disponoval vynikající kondicí a i v důchodovém věku je vitální. „Nijak se neudržuju. Hraju jen fotbala golf, nic jiného nedělám.“

Stále hrají soutěžní zápasy

Bývalý reprezentant Jiří Štajner momentálně pomáhá diviznímu Arsenalu Česká Lípa. Zkušený kapitán, který hrál za Spartu, Slavii, Liberec, Most či v top éře za bundesligový Hannover, má okolo sebe mladé běhané hráče, kterým předává své zkušenosti. Trenéři Arsenalu na svého nejzkušenějšího hráče spoléhají a je to právě on, kdo řídí českolipskou hru. Věk? 44 let. Není překážkou.

Ještě o rok starší exligista a neúnavný špílmachr Patrik Gedeon bojuje rovněž ve čtvrté nejvyšší soutěži za FC Chomutov. Gedeon ve své kariéře pamatuje takové prvoligové štace jako byly Blšany, Slavie a prvoligovou kariéru zakončil v pražské Dukle. Mimo Českou republiku hrál ještě v Polsku a ve Švýcarsku. Epizodu stihl také v české reprezentaci, za kterou v letech 2002 a 2003 odehrál tři přípravné zápasy. V samém závěru kariéry se vrátil do třetiligového Baníku Most a z něj poté nedalekého do Chomutova.

Příznivci fotbalu si z ligových trávníků jistě pamatují i nyní 51letého Miroslava Janotu, dnes hráče modlanské rezervy. V minulosti hrál nejvyšší soutěž za Plzeň, druhou ligu kopal ještě před tím v Teplicích. Později byl v Německu, nakonec skončil v Modlanech, kde hraje za tamní béčko III. okresní třídu. A dává kupu gólů, aktuálně patří k nejlepším střelcům soutěže.

Janota, jehož tatínek byl zápasník, dokonce se pral i na olympiádě, si v Baníku užívá především partu, ta je prý skvělá. Jeho cílem je III. třídu vyhrát, protože oslavy jsou v Modlanech vždy mohutné. „Chceme slavit na valníku, to je tady taková tradice,“ říká. Janota podniká. V Teplicích má krámek se sportovním vybavením, zaměřený je především na fotbalové zboží.

Mezi pamětníky patří 60 letý Vladimír Cifka. V Líšťanech na Lounsku byl fotbalový klub založený v roce 1934. O 26 let později se narodil Vladimír Cifka, jejich současný kapitán. Po sedmi odehraných zápasech patří Líšťanům až devátá příčka, na svém kontě mají jen čtyři body. Cifka na pozici obránce nastoupil ke všem zápasům.

V šedesáti i s umělým kloubem!

Když je potřeba, i v šedesáti letech si nazuje kopačky a vyběhne s fotbalisty Radovesic na plac k mistrovskému utkání. „Ve smlouvě mám dáno, že jsem hrající trenér. To jen pro pořádek,“ hlásí s úsměvem Vladimír Manda.

Fotbal pro něj znamená doslova celý život. „Vždy jsem hrál za dva nebo tři mančafty, volné víkendy jsem v sezoně neznal. Buď to bylo třeba áčko a béčko Brozan, nebo poté béčko a céčko, které jsem založil. Čtyřiadvacet let jsem byl také trenérem brozanské staré gardy.Ta hrála v pátek, v sobotu a v neděli jsem chodil na velký fotbal. Pro klub jsem dělal spoustu věcí, takže jsem si to vždycky zařídil, aby se zápasy nekřížily,“ líčí hrající trenér Manda.

Za fotbalovou dlouhověkost vděčí pevnému kořínku. „Za celou kariéru jsem neměl žádné vážné zranění, a také jsem opravdu denně trénoval. A když nebyl trénink, byl zápas,“ zdůrazňuje šedesátník.

Kvůli artróze přitom musel na operaci kotníku, ani to ale jeho kariéru nezničilo. „Chtěli mi to sešroubovat, jenže to bych pak chodil jak John Silver. Naštěstí se našel doktor, který mi dokázal celý kloub vyměnit, a tak mohu hrát dál fotbal.“

Habartická legenda se rozloučila

Dolní Habartice se v říjnu rozloučili s klubovou legendou. Poslední zápas tady odehrál Václav Mysliveček. Kopačky pověsil na hřebík v 57 letech, dres klubu z Děčínska oblékal 37 let.

„Je mi 57 let, po zápase už mě všechno bolí. Hlavně nohy. Fotbal hraji vlastně padesát let, už to asi bylo na pořadu dne,“ pousmál se Mysliveček.

Fotbal ho stále baví, jenže lítat v neděli po hřišti a druhý den jít celý rozlámaný do práce, to v tomhle věku není žádný med. „Chuť by asi ještě byla. Samozřejmě chodím za gardu, tam je to pohodlnější. Nejhorší bylo, že třetí třída se hraje i v neděli. V pondělí chodím do práce a bylo to znát.“

Kariéru ukončil v letošní rozehrané sezoně. „Je pravda, že jsem se rozhodl ze dne na den. Manželka tomu ani nevěřila, syn Venca, který taky kope, z toho byl trochu přepadlý. Nechtěl jsem čekat na konec podzimu,“ vysvětil.

Mysliveček strávil v kopačkách půl století. Jaký je podle něj recept na fotbalovou dlouhověkost? „Je potřeba se hýbat, trénovat a hlavně vám musí držet zdravíčko. Důležité také je, abyste ten fotbal měli rádi. Hodně mladých na něj chodí jenom z povinnosti.“