Obletovaný brankář Mandous: Slavia by byla výzva, Souček si mě hned dobíral

Zřejmě nejobletovanější brankář na domácí scéně (vyjma Ondřeje Koláře) pochopitelně říká: "Jsem šťastný."

Osmadvacetiletý fotbalista v rozhovoru, který vznikl na soustředění týmu na Maltě, zavzpomínal na začátky v Plzni, složil poklonu Petru Čechovi a odhalil, že fandí Neapoli.

Trenér Jarolím: Nemám potřebu lidem něco dokazovat. Boleslavi chci pomoct

Aleši, na české nejvyšší scéně jste debutoval až v 27 letech. Býváte ještě před výkopem nervózní?
Před každým zápasem. Ale není to vyplašenost, spíš taková zdravá nervozita. A jsem za ni rád. Utvrzuje mě v pocitu, že jsem na utkání dobře připravený. 

Podzim jste měl parádní. Nejprve debut v reprezentaci v náhradním týmu proti Skotsku, pak pozvánka na opravdový sraz.
Byl to šok. Poprvé i podruhé. Sen, o kterém jsem myslel, že není možné ho prožít.

Řekněte mi, co jste si pomyslel, když vám v září zavolali… 
Myslel jsem, že si ze mě někdo dělá srandu (úsměv). Šel jsem se psem, najednou telefon. Volal člověk, který se představil jako pan Holoubek, ať se hlásím na hotelu v Olomouci a jdu reprezentovat Českou republiku. Bláznivé.

Jak vám pak bylo při hymně?
Vybavuji si to, jako by se to stalo včera. Slyšet českou hymnu s českým dresem na sobě? To mi opravdu přišlo jako sen. Měl jsem husí kůži a k tomu jsem se trošku usmíval. 

Zatímco proti Skotsku jste nepotkal ty největší hvězdy, v listopadu už vás trenéři pozvali do regulérního týmu. Neměl jste z toho obavy?
To víte, že jsem se nejdřív cítil, jako že tam nepatřím. Najednou jsem viděl hráče, co působí ve Španělsku, Itálii, Německu i Anglii. To jsem si snad ani nikdy nedokázal představit. Ale pak jsem si to užíval.

Co bylo největší změnou oproti Olomouci?
Tréninky. Všechno probíhalo rychleji.

A nemusel jste se představit?
Naštěstí ne, myslím, že mě znali všichni. Proti řadě hráčů jsem chytal v české lize.

Řekl bych, že zvláště někdejší slávistický lídr Tomáš Souček si vás určitě pamatoval, ne?
To víte, že s tím za mnou hned přišel. Dobírali si mě s Vláďou Coufalem a chvilku jsme řešili, jak jsem je tehdy vychytal. Pěkná remíza 0:0.

Fotbalová bublina na Maltě. Všude roušky, moře je lepší než bazén

Reprezentace se po zápase v Německu přesunula do Plzně. Najednou jste se pohyboval v místech, kde jste s fotbalem začínal. Nemrzelo vás, že u toho nemůže být rodina?
Oni se na stadion chtěli dostat i bez lístku, vím, že to zkoušeli… Bohužel to nešlo. Mrzí mě to, v Plzni je krásná atmosféra, mám tam spoustu kamarádů, kteří by přišli, i když bych byl jen náhradník. Ale taková je doba. Snad brzy skončí.

Jestli jsem se dobře díval, v Plzni jste od svého odchodu nehrál. Souhlasí to?
Ano, ale já za ni nastoupil jen jednou. V poháru s Hradcem.

Vtipný návrat. Jste ještě s někým ve spojení? Tehdejší gólman číslo jedna Matúš Kozáčik teď dělá ve Viktorce trenéra brankářů.
Když proti sobě hrajeme, tak si napíšeme. Pamatuji si, že zrovna on byl výborný, vždy mi pomáhal…

Sledujete svůj mateřský klub?
Dříve docela dost, teď už ne víc než ostatní soupeře v lize.

První krůčky jste udělal doma ve vesničce Nekmíř. Víte, že tam už se fotbal nehraje?
Bohužel… A je to smutné. Zrovna teď přes Vánoce jsem zajel domů a zašel jsem se podívat do míst, kde bylo hřiště… Zvláštní pohled. 

Přepadly vás nostalgické pocity?
Spíš jsem se zamyslel. Až se jednou vrátím, i když je to snad ještě daleko, věřím, že s tím můžu pomoci. Mám k Nekmíři vztah, jako fotbalista bych chtěl, aby se tam zase hrál fotbal. 

Šmicer o koronaviru, očkování i balíku za Simu: Vždy přijde někdo nový

Ještě se vraťme k Plzni. Poslední dobou se jí nedaří vychovat brankáře. Co na to říká člověk, který tím klubem prošel?
Je to zvláštní a někde bude chyba. Takový klub by měl mít někoho svého… Ale nedokážu na to pořádně odpovědět. Co mám zkušenost ze žáků a dorostu, tak tam byli skvělí trenéři. 

Koučem áčka je teď Adrian Guľa. Asi jen málokdo ví, že jste ho zažil, protože jste se potkali v Žilině. Jak na to vzpomínáte?
Myslím, že je to skvělý trenér. 

A kdybyste měl srovnat úroveň fotbalu na Slovensku a v Česku?
Česká liga je kvalitnější. To je paradox, co? Nechytal jsem v Žilině, ale v Olomouci ano. 

Na rovinu: neříkal jste si v hloubi duše, že už ta šance nepřijde?
To víte, že ano. Nečekal jsem to. Před pěti lety, vlastně ani před dvěma lety jsem si vůbec nebyl jistý.

Co to zlomilo? 
Myslím, že pracuju pořád stejně. Gólman to má těžší v tom, že když se daří týmu nebo aspoň jemu, tak v té bráně prostě zůstává. Je tam místo jen pro jednoho. Na mě se najednou dostalo, vyšlo mi pár zápasů a jsem tam do teď. Ale samozřejmě musím dokazovat, že na to mám. 

Třicet startů v české lize, zápasy se Slavií, Spartou… Jak vám to zní?
Krásně. Naplňuje mě to štěstím.

Sigma je po podzimní části sezony čtvrtá, mohli byste hrát o poháry. Převládá spokojenost, nebo jsou tam rozpaky z některých ztrát?
Dobrá otázka. Umístění je samo o sobě krásné, ale mohlo to být lepší. Ve druhé půlce podzimu nás srážely konce zápasů. Často jsme remizovali, což je škoda. S takovými čtyřmi body navíc bychom teď měli úplně jinou zimu.

Zkuste mi říct, jaký zápas se vám nejvíce povedl. Myslím vás osobně.
Asi ten s Karvinou. Jak výsledkově, protože jsme vyhráli 3:0, tak některými zákroky.

Fotbal umírá, varuje Šmicer. Vytáhl do boje a chce vyhnat parazity

A teď mi naopak prozraďte, na co byste nejradši zapomněl.
Na poslední zápas s Jabloncem, to se nám nepovedlo nic. Ze tří inkasovaných branek nejsem šťastný.

Ovšem i tak z vás experti na serveru Transfermarkt udělali čtvrtého nejlepšího brankáře podle hodnoty na trhu. Jak se vám poslouchá, že vám dali cenovku 800 tisíc eur, čtyřikrát větší než před rokem? 
To jsem ani nevěděl. Poslouchá se to pěkně, ale nic víc to se mnou nedělá. Makám dál, výkony musí člověk podávat neustále.

Ptám se i proto, že se spekuluje o vašem možném přestupu. Troufl byste si na angažmá ve Slavii?
Je to nejlepší klub v Česku, tabulkově i herně. Obavu bych neměl. Byla by to výzva. Ale teď jsem šťastný, že chytám za Olomouc.

Kdybyste mohl do zahraničí, kam byste nejradši?
Líbí se mi italská liga. Fandím Neapoli.

Tak to vás zasáhlo úmrtí Diega Maradony.
Jako fanouška ano, byl to pan fotbalista.

Předpokládám, že jste ale měl za vzor někoho jiného. Asi brankáře, co?
Petra Čecha. Pamatuju si, že když jsem na jednom žákovském turnaji v hale vyhrál ocenění pro nejlepšího brankáře, dělal jsem první rozhovor. A už tam jsem říkal, že právě Čech je můj idol. Trvalo to, než ukončil kariéru.

Zaujal Lingr i Limberský. Kdo dal nejhezčí gól v evropských pohárech?

A ze zahraničních gólmanů se vám líbí kdo?
Pepe Reina. Dál Marc-André ter Stegen z Barcelony a další Němec Manuel Neuer, to je světová třída.

Co vás, jako kluka, vlastně táhlo do brány?
Fotbal jsem začal hrát díky staršímu bratrovi. Nejdříve jsem to zkoušel jako útočník, ale pak mě to přestalo bavit. Asi se mi nechtělo běhat (smích). Tak jsem šel do brány a rukavice mám dodnes.

Jak se brankář kromě tréninků vzdělává? Pamatuji si na rozhovor s Petrem Čechem, který říkal, že studuje soupeře do noci…
Je to tak, musíte, když chcete být úspěšní. Já si sám hledám videa. Zajímá mě, kdo kam a jak střílí. Pak máme s trenérem sestřih, v němž jsou nejvíce nebezpeční hráči soupeře. Občas koukáme i na penalty. Ale stejně to vše pak záleží na pocitech při zápase.

Poslední otázka. Máte radši nepřehlednou skrumáž ve vápně, nebo když se na vás řítí sám útočník?
Hlavně nedostat hloupý gól, na ostatním moc nezáleží. Ale je fakt, že víc se gólman může vytáhnout, když chytne nebezpečný brejk.