Bratři, co na sebe nedají dopustit. Řezníček a Jedlička žijí fotbalem

Osobnost Deníku

Petr Nový už letos jednu „záchranu“ zvládl. Teď k ní chce dotlačit i Strupčice

Hattrickem pomohl v posledním zápase kanonýr Petr Nový Strupčicím k dominantnímu zápasu…

Přečíst článek >

Spojují je maličkosti až náhody. Ale hlavně to jsou bráchové. Nevlastní. Starší Jakub (30) teď válí v Teplicích, mladší Martin (20) poznává cizinu nosí dres Dunajské Stredy.

„Když je čas, zavoláme si. Koukáme na sebe v televizi, sledujeme výsledky,“ řekli v rozhovoru pro Deník.

Vyrůstali jste s maminkou v Příbrami. To ona vás přivedla k fotbalu?

Jakub Řezníček: Ne, za to mohl taťka Martina. Sám dělal fotbal, takže mě v pěti letech přihlásil do přípravky. Totéž pak čekalo bráchu.

Martin Jedlička: Ale mě postavil do brány.

Jakub Řezníček: Táta sám byl brankář, děda taky, asi už chtěli mít nástupce.

Vrbův konec v Plzni potvrzen. Fotbalový kouč míří do Bulharska

Na hřišti jste se zatím nikdy nepotkali, že?

Jakub Řezníček: Párkrát jsme si zašli zakopat jen tak, ale to byl brácha malý.

Martin Jedlička: Měli jsme si to zopakovat, když jsem se pak k tobě nastěhoval.

Kdy to bylo?

Martin Jedlička: Asi v šestnácti letech. Mamka šla do Prahy, a tak mě brácha vzal k sobě.

Jakub Řezníček: Logicky, já jsem tehdy hrál za Příbram, on tady chodil do školy. Musel by na internát. Takhle jsme to táhli tři roky. Bylo to fajn.

Chápu, získal jste nějakou zodpovědnost, brácha k vám zase mohl vzhlížet…

Jakub Řezníček: Řekl bych to podobně.

Martin Jedlička: Snad to nevadilo Kubově manželce. Věřím, že ne. Jezdili jsme na jeho zápasy. Zhruba v téhle době jsem fotbal začal brát úplně vážně.

Předseda softbalového svazu Waage: Zlomový rok, chyběla jen medaile

Možná to platilo i naopak. Jakub měl v minulosti pověst potížisty, za drsnou rvačku v nočním baru musel k soudu.

Martin Jedlička: Vím to, ale stál jsem za ním a snažil jsem se to vytěsnit z hlavy. Těšil mě pocit, že mám bráchu, co hraje profesionálně fotbal, a neřešil jsem, že lítá po soudech.

Jakub Řezníček: Uznávám, natropil jsem si to sám. Tehdy jsem fotbalu nedával všechno, bylo to takové bujaré období. Možná i proto jsem prostřídal víc klubů. Na druhou stranu, dostal jsem se do Sparty, hrál v Plzni. To se každému nepoštěstí.

Pořád navštěvujete zápasy toho druhého?

Martin Jedlička: Chtěl jsem jet za bráchou, když působil v Belgii, ale nevyšlo to. Nebyl čas, byl jsem na srazu národního týmu.

Jakub Řezníček: Teď se to otočilo. Jezdím já. Se ženou jsme vyrazili na Slovensko, protože jsem měl na jaře dost volna. A dva roky předtím jsem viděl i jeho zápas na Letné.

Myslíte ten Martinův nešťastný debut? Poprvé hrál ligu, hned na Spartě, a srazil si míč do sítě.

Martin Jedlička: To je za mnou, už si to nepamatuju. Možná jsem byl tehdy dva tři dny smutný, ale přišla dovolená, rychle jsem vypnul.

Chomutovský „inventář“ Lauko: Radost mi dělá hlavně syn

A v zimě mě po nemoci hned Boleslav poslala do Dunajské Stredy. Šlo to rychle.

Jakub Řezníček: Je fakt, že ses rychle oklepal, ani jsem tě nemusel utěšovat.

Oba jste si zahráli za Spartu, byť každý v jiném věku. Jak vás přijali spoluhráči? Přece jen je letenský klub specifický a nátura hráčů je tam jiná než třeba v Příbrami…

Jakub Řezníček: Bylo to fajn. Šlo o krátkou epizodu, odehrál jsem tam jen pár zápasů pod trenérem Lavičkou.

Martin Jedlička: Já tam byl v dětství. No, chovali se jako Pražáci. O mně si mysleli, že když jsem z Příbrami, tak jsem venkovan. Naštěstí jsem zapadl, ale kdo ne, měl to hodně těžké.

Díval jsem se na další vaše statistiky. Víte, co mě zaujalo? Oba jste na podzim dostali čtyři žluté karty.

Martin Jedlička: Já jsem dostal jednu za zdržování a pak tři za drzost proti rozhodčímu. Ale nebyl jsem sprostý, naposledy jsem se jen zeptal: „Nebyl támhleto faul?“ A už jsem ji měl.

Jakub Řezníček: Některým rozhodčím stačí málo… Teď jsem četl, že v nižší soutěži byl hráč vyloučený za výrok „za to tě pánbůh potrestá“.

Můžete se okomentovat navzájem jako fotbalisté? Co dělá ten druhý dobře, jaké má slabiny…

Jakub Řezníček: Líbí se mi způsob, jakým chytá. Umí hrát nohama, to je v dnešní době důležité. Akorát by mohl vyrůst. (smích)

Martin Jedlička: To už asi nevyjde… (úsměv) Brácha má dobré zakončení, výběr místa ve vápně. Jen musí dostat dobrý centr.

Na závěr mi řekněte, kde se vidíte za pět let?

Jakub Řezníček: Doufám, že ještě na hřišti. Snad bude sloužit zdraví.

Martin Jedlička: To je daleko, teď doufám, že si zachytám na Euru „21“. A pak se snad posunu ještě výš.