Góly jste dostali ze situací, které úplně gólové nebyly. Je to frustrující? Vašim cílem bylo co nejdéle držet bezgólový stav, při velkých šancích jste odolávali…
Byla jen otázka času, kdy nějaký gól dostaneme. První hezky Stanciu trefil, při druhém tam byla chytrost Kuchty.
Převaha Slavie byla drtivá, chvílemi až nedůstojná…
Je to bohužel tak. Jak v plném počtu, tak i po červené kartě byl ten rozdíl obrovský. Výsledek je k nám vlastně ještě hodně milosrdný.
Na bránu jste vystřelili jen jednou, navíc v samém závěru a z uctivé vzdálenosti. Je to reálný obraz vašeho celku?
Nemyslím si… V minulých zápasech jsme tak špatní nebyli, hráli jsme aktivně, vytvořili jsme si střelecké příležitosti, tohle byl náš nejhorší výkon. Musíme hrát od stavu nula nula, ne až po bouřce v kabině.
A proč jste hráli tak špatně? Bylo to kvalitou soupeře? Dvě kola nazpátek jste na Spartě odolávali mnohem důstojněji.
Vždycky koukám na svoje mužstvo. My věděli, že to v Edenu bude náročné, že budeme hrát hlavně bez míče, že se budeme bránit a že budeme muset spoléhat na brejk, který nakonec ani nepřišel. Ale vadilo mi, jak jsme zejména v první půli byli všude druzí, pomalí, nedůrazní, bázliví, zalezlí. Vůbec nám to neběhalo. Přístup a nasazení se mi nelíbily. Ve druhé půli jsme začali trošku hrát, ale šli jsme brzy do deseti. Pak už to byla jen otázka skóre.
Proč jste nechal na lavičce Trubače, Chlumeckého nebo Hyčku?
Chtěli jsme něco změnit, navíc tam bylo karetní ohrožení.
Najdete na zápase něco pozitivního?
Pozitivních věcí v našem výkonu příliš nebylo. Možná návrat Shejbala, osmnáctiletý Chaloupek, který obstál. A pak určitě gólman Grigar.
Zeptám se upřímně – nelitujete, že jste nabídku Teplic vzal? Sedm zápasů v lize, jeden v poháru – osm porážek…
Já tuhle otázku dostávám po každém kole a vždycky říkám, že si šance naskočit na lavičku ligového mužstva vážím. Dělám maximum, byť se to na výsledcích zatím neodráží, což mě mrzí.. Počítal jsem s tím, že to bude náročné a těžké, i když možná ne až takhle. Ale jsem tady a doufám, že se to změní. Že nebudeme pořád jen prohrávat a že se nad námi v Teplicích třeba zase rozsvítí sluníčko.
Co s vámi ta špatná série dělá? Jak ji prožíváte?
Přiznávám, že to není jednoduché. Pořád hledáme chyby, děláme rozbory, máme videa, taktické porady. Když byla krize, neměl jsem to rád jako hráč a nemám to rád ani jako trenér. Jsem člověk, který rád vyhrává, ale možná, že abychom byli silnější, musíme se nejdřív naučit prohrávat. Třeba pak vstaneme z popela a budeme silní.
Když se podíváme na tabulku, tak po šestnácti kolech mají vaše Teplice už osm bodů ztrátu na první nebarážovou příčku. Začínáte se připravovat na to, že by klub mohl spadnout do nižší soutěže?
Za sebe můžu říct, že tohle v klubu neřešíme. Pořád je před námi spoustu zápasů, spoustu bodů ve hře.