Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Fotbalu skutečně propadl. Jen pro připomenutí, před dvanácti lety položil na asfalt svůj motocykl Suzuki a skončil pod koly protijedoucího auta. Při zmiňované nehodě v nemocnici procitl, neměl slezinu a jednu ledvinu. Ani tato komplikace Kanonýra Deníku, jenž se blýskl v sobotním zápase proti Krásnému Dvoru pěti góly, od fotbalu neodvrátila. V nejvyšší soutěži nasbíral 25 startů, druhou ligu hrál v Mostě, své umění předváděl třeba i v dresu Chomutova. "Mám toho dost, vedle fotbalu mám práci a nesedím někde v kanceláři, už mi není 25, tělo to cítí, ale když něco děláte celý život, je těžké toho nechat."

V dubnu jste dal čtyři góly Slavětínu ve třetí třídě, teď o víkendu po postupu do okresního přeboru pět Krásnému Dvoru (11:0), jedná se o váš osobní střelecký rekord?
Možná ano, ale při vší úctě soupeř nebyl tak kvalitní, a tak bych pěti brankám v zápase nedával takovou váhu. Mám respekt ke všem soupeřům, ale tento byl slabý. Na druhou stranu je dobře, že to ani po sestupu nevzdávají, starají se o mládež a nechtějí, aby u nich fotbal skončil. Souboj nováčků ale dopadl jednoznačně. My postoupili, oni spadli z B. třídy a 11:0. Jaké má Holedeč vlastně po postupu z třetí třídy v okrese ambice?
První rok pro postupu pro nás bude asi takové nastavení zrcadla. Když jsem viděl tabulku, tak postupové ambice mají asi jiné týmy, my chceme hrát lepší střed, na který asi mančaft máme. Chceme pokračovat v cestě, kterou předseda klubu nastolil. Tou jeho vizí se snažíme jít. Góly dáváte stabilně, teď jste měl střelecký den opět, že?
V zakončení se projevil můj klid, využil jsem zkušeností a nějakým způsobem to tam napadalo. Jedna branka byla asi se štěstím, ale ostatní jsem uklidil po zemi k tyči. Jak já říkám, to jsou nejjednodušší góly. Pomohla vám opět skvělá návštěva, na okresní přebor přišlo hodně přes sto fanoušků…
Klobouk dolů před nimi, chodí pravidelně ve vysokém počtu, jezdí s námi i na venkovní zápasy a jejich podpory si moc vážíme. Nechci, aby to vyznělo nějak namyšleně, ale já jsem ten fotbal hrál profesionálně a sportovci dělají fotbal pro diváky. A je jedno na jaké úrovní ho děláte, diváci vám vždy pomohou. Když tam máte bubeníky a po gólu řvou vaše jméno, tak si toho nejde nevšimnout. Takže říkám, potěší to každý klub, každého hráče.

Zasáhl jste teprve do prvního zápasu v sezoně…
Já toho teď moc neodehrál, protože jsem se stal asistentem trenéra v Žatci a zápasy se nám dost kryjí, utkání áčka v Holedči jsem sledoval více méně na lavici. Po fotbalové stránce toho mám dost, ale s Ríšou Zelinkou jsme kamarádi, a když se mě zeptal, jestli bych to nedělal s ním, řekl jsem, že samozřejmě ano. Znamená to, že pomalu upřednostňujete ve sportovní kariéře tu roli trenérskou?
Takhle bych to úplně neřekl, ale nová role v Žatci mě hodně naplňuje a momentálně ji dávám přednost. Nebráním se udělat si vyšší licenci a výhledově samozřejmě i trénovat. Pomalými krůčky tomu jdu naproti. Na druhou stranu nechci nic uspěchat. O víkendu hraje Holedeč v Buškovicích, budete u toho?
Ne zase se mi to kryje, neboť Žatec hraje s Brnou. Chtěl bych odehrát co nejvíc, ale nejde to časově a nějakým způsobem to musí mít hlavu a patu.

Jste zajímavá trenérská dvojice. Vy hrajete za Holedeč, Richard Zelinka za Nové Sedlo a společně trénujete v Žatci, dva hrající kouči.
My jsme hlavně velcí kamarádi, spolu jsme trénovali už žáky v Žatci. Sedli jsme si lidsky a i po fotbalové stránce máme hodně podobný pohled na fotbal. Když to děláte s někým, kdo vidí věci stejně, tak je to o dost jednodušší.