Když si vybral vedlejší vesnici, táta to těžko kousal. Teď už je ale zase doma

„Já už se nikam nepoženu, tady jsem prostě doma. Rád bych v Malšovicích vykopal vyšší soutěž, ale hlavně bavil lidi fotbalem,“ usmívá se hrdý fanoušek pražské Sparty.

Pavle, kde a kdy jste začal s fotbalem?
S fotbalem jsem začal jako malý kluk u nás v Malšovicích. Bohužel nás tehdy bylo málo, takže jsme šli do nedalekých Dobkovic. Táta mě odtud po chvíli vzal do Junioru Děčín za panem Tylem, kde jsem začínal mladších žácích. K fotbalu mě logicky přivedl táta.

Vzpomínáte na vaše první tréninky?
První tréninky v Malšovicích byly klasicky o fotbálku, kdy všichni běhali za balónem.

Už jste zmínil, že jste hrál v Děčíně za Junior. Proč jste pak šel z Děčína do nižší soutěže?
Z Děčína jsem odcházel hlavně z pracovních důvodů, nestíhal jsem tréninky. Rozhodoval jsem se mezi Dobkovicemi, kde mám spoustu kamarádů a Malšovicemi kde jsem prostě doma. Rozhodnutý jsem nebyl, ale Dobkovice tenkrát jednaly rychleji. Táta to nemohl nemohl moc skousnout, mezi těmito vesnicemi je určitá rivalita.

Dobrý podzim? Ne! Junior musí doufat v postup z druhého místa

S Malšovicemi vedete po podzimu okresní přebor. Asi panuje spokojenost, ne?
Při pohledu na tabulku musím být pozitivní. Máme menší náskok, ale to nic neznamená. Určitě se chceme porvat o postup. Navíc nás trápilo mnoho zraněních, ani já jsem toho neodehrál tolik, kolik bych chtěl.

Fotbal vám přinesl jistě spoustu zážitků, viďte?
Určitě! Většina těch nejlepších historek se nedá publikovat. Když jsme jezdili na venkovní zápasy, měli jsme takového vtipálka, co všem pro hezčí den ukazoval přes zadní okno své pozadí. To bylo jen něco málo z jeho repertoáru.

Co třeba nejhezčí gól?
Předem musím říct, že jsem sváteční střelec, ale občas to trefím. Pamatuji si na góly Teplicím a nebo, když jsem šel pomoct Junioru v přátelském utkání a jediný gól Děčína jsem dal z třiceti metrů do šibenice, kdy gólman jenom koukal, jak to tam zapadlo.

A co třeba nevšední červená karta?
Vybavím si červenou z Karlových Varů, kdy jsme šli pomoct dorostu. Byl začátek zápasu, naše standartka z půlky, spoluhráč trefil prvního hráče a ve sprintu o mě útočník soupeře zavadil a spadl, Šel jsem asi v šesté minutě do sprchy.

Kondice fotbalu v Rumburku? Špatná! Můžeme být rádi za to, kde jsme, říká Burda

Kdo je vás nejoblíbenější spoluhráč?
Potkal jsem spoustu skvělých kluků, ale jeden vyniká. Je to Martin Popčák, to je i mimo hřiště jeden z nejlepších kamarádů, skoro jako brácha.

Máte problém s nějakým konkrétním rozhodčím?
Se mnou většina rozhodčích vychází v klidu. Vzhledem k tomu, že nás čeká ještě druhá část sezóny, musím konstatovat, že rozhodčí pískají skvěle.

Jaké máte fotbalové cíle?
Cíle asi jasné, ještě dlouho hrát a v Malšovicích, vykopat pěknou soutěž, a přivést lidi na pěkný fotbal. Já už se nikam nepohrnu, jsem doma.

Fandíte Spartě nebo Slavii?
Od malička jsem po tátovi hrdý sparťan. V malšovické kabině je to tak půl na půl se sešívanými. To je taky super, kord po vyhraném derby, na to jsem si musel nějakou dobu počkat.

Prozradíte čtenářům, co váš živí a co vás kromě fotbalu ještě baví?
Jako zhruba třetina týmu v Malšovicích jsem příslušníkem policie České republiky, konkrétně u speciální pořádkové jednotky Ústeckého kraje. Jinak mě baví všeobecně sport a jakýkoliv pohyb a čas s přáteli.

Věříte, že už končí covidová doba?
Covid už nám přerušil pár sezón a všechny nás určitým způsobem ovlivnil. Rád bych, aby bylo už všechno v normálu. I proto jsem se nechal naočkovat.

Pojďme se na závěr vrátit k Děčínu. Tamní fotbal by si jistě zasloužil vyšší soutěž, viďte?
Rozhodně si Děčín zaslouží vyšší soutěž. Vždy tu bylo spoustu skvělých hráčů a trenérů, jen tu není nikdo, kdo by je dal do jednoho týmu. Ale určitě se to časem zvedne.