Velkou část sezony odehrál Kocík jako kapitán. V Kadani toho zažil spoustu. „Byl jsem u sestupu z krajského přeboru, hned rok na to jsme si ho vykopali zpátky. Pár úspěchů jsem měl v dorostu, hráli jsme třeba finále Severočeského poháru s Teplicemi, se staršími žáky jsme postoupili do krajského přeboru. Myslím, že by nám slušela vyšší soutěž, areál tu je pěkný.”

Fotbalistka Klára Červená
Sudí mají jasno, kdo vyhraje, diváci vás posílají k plotně a jste pro ně lesba

Za největší pozitivum posledních roků kadaňský fotbalista považuje to, že se stmelila parta. „Dřív to nebylo ono. Teď to ale je dobré, rozumíme si na hřišti i mimo něho. Máme tu pár odchovanců z dorostu, ale chtělo by to, aby za Tatranku hrálo víc místních kluků. Teď jsou tu borci z různých míst kraje. Neřešíme, odkud jsme, ale je jasné, že fanoušci víc přilnou k těm místním.”

Víte, že…
…jeden z největších úspěchů kadaňské kopané je z podzimu 1999? Tehdy, konkrétně 6. září, se Tatran ve 2. kole Poháru ČMFS utkal doma s FK Teplice. Skláři měli za sebou chrabrý souboj o Ligu mistrů s Dortmundem, prožívali slavné období. Na účastníkovi divize si ale před více než tisícovkou diváků vylámali zuby, prohráli 0:1! Brankáři Macháčkovi dal jediný gól zápasu v 55. minutě Žikeš. 

Kocíkova slova potvrzuje smutný pohled na hlavní tribunu kadaňského stadionu. Během domácích duelů na ní sedí zpravidla jen rodinní příslušníci těch, kteří se na zeleném pažitu snaží o co nejlepší výsledek. Nejpočetnější návštěva dorazila na derby s Perštejnem, jinak to byla obrovská bída. „Všechny nás to mrzí, moc dobře se nám před prázdným hledištěm nehraje,” klopí Kocík hlavu.

Kocík: Mládež je základ. Chci Tatranu pomoct

Martin Kocík je studentem Fakulty tělesné výchovy a sportu UK v Praze, jeho praxe je zaměřená na trenérství. V budoucnu by chtěl pomáhat kadaňskému Tatranu jako trenér mládeže. „Mládež je to hlavní, čím kluby musí disponovat. Ale ve většině z nich se s tím perou, protože děti mají možnosti chodit na spoustu sportů, k tomu má možnost sedět doma u mobilů, tabletů. My musíme v dětech vzbudit zájem, podporovat je, aby sportovaly,” říká se zdviženým prstem. 

Nejhorší je podle Kocíka přechod ze starších žáků do dorostu a pak z dorostu mezi chlapy. „Co slýchám od ostatních týmů a trenérů, tak je to všude stejné. Rád bych to v Tatranu změnil. Zatím al musím ještě studovat a snažit se pomoct jako hráč. Není to úplně jednoduché, protože celý týden jsem v Praze kvůli studiu a trénování dětí. Dřív to vycházelo, že jsem se vracel tak, abych stihl tréninky v Kadani na závěr týdne, ale teď to už nejde. Je pak znát, když kluky v týdnu nevidím. Zatím to ještě bez tréninkového procesu dávám a klukům a trenérům tenhle režim nevadí.”

V čem je podle něho problém? „Na podzim jsme hráli v sobotu od půl jedenácté, na jaře v neděli od půl jedenácté. Lidi nechodili. Pamatuji si, že když jsem jako malý podával míče, tak se hrálo v sobotu od pěti, lidí chodilo víc. Teď ale hráči chtějí hrát spíš dopoledne, aby se mohli věnovat odpoledne svým rodinám. Nejsme holt profi fotbalisti, tak proto volíme tenhle brzký termín, který lidem asi nevoní.”

I na podzim chodily na fotbal v Ústeckém kraji zajímavé fanynky
Brankáři koukají fanynkám na prsa a pouští hloupé góly. Stojí to prý za to!

Diváky kromě nešťastně zvoleného času odrazují i výsledky. Byť Tatran obsadil v nedávno skončeném ročníku krajského přeboru devátou příčku, především doma se neuvěřitelně trápil; z patnácti zápasů vyhrál jen čtyři, další tři pak po úspěšném penaltovém rozstřelu. „On je to začarovaný kruh, protože je to tím, že nás nikdo nežene dopředu, s fanoušky by se nám prostě hrálo lépe,” míní Martin Kocík.

Kadaň si nakonec uhrála deváté místo, výsledky ale měla jako na houpačce. „Myslím, že máme tým na vyšší patra. Občas nás trápily detaily, které rozhodují utkání. Třeba se nám hůř hrálo proti týmům, které zalezly. Sice máme kreativní hráče, ale ideální to rozhodně nebylo,” uvědomuje si třiadvacetiletá stálice zadních řad Tatranu.