„Já hraju za Bílinu odmalička, tak mi to nepřijde zvláštní, ale věřím, že hosty vlaky můžou rušit. A těch míčů, co na kolejích skončí!“ říká s úsměvem Jaroslav Kovačka ml., brankář FK Bílina.

Hráči účastníka I. A třídy jsou zkrátka na houkající mašiny zvyklí, Kovačka si ale všiml, že pro soupeře tato kuriozita rozhodně není všední. „Trenér chce rozdávat nějaké pokyny při zápase a zrovna mu do toho jede vlak. To je nepříjemné i pro naše kouče. Raději vyčkají, až vlak odjede. A i pro fanoušky, kteří jsou na tribuně pod kolejemi, to asi může být nepříjemné.“

Rozhodně však trpí kustodi bílinských týmů. Těch zakopnutých míčů do kolejiště… „Neexistoval by snad trénink na trávě, při kterém by se nestalo, aby tam nějaký neskončil. Vždyť u nás v týmu máme samé výborné střelce!“ směje se Kovačka pobaveně.

Na bílinském fotbalovém stadionu, který sousedí s atletickým, stojí za zmínku i staré dřevěné hodiny. „Je to takový památník z roku, kdy byl náš klub založený. Jednoho dne možná budou nahrazeny modernější technologií a ukazateli,“ komentuje bílinský gólman místní kuriozitu.

Se svým srdcovým stadionem má Kovačka spojeno hned několik zážitků. Jeden přidává k dobrému. V dorosteneckém věku chytal střetnutí proti poslednímu Děčínu. Jeho Bílina patřila ke špičce krajského přeboru, dělala si tak oprávněně čáku na vítězství. Zápas ale skončil 1:1. „Celý zápas jsme byli lepší, ale nedávali jsme branky. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby soupeř na mě ani jednou nevystřelil! Dali jsme si totiž vlastní gól, za který mohl drn, přes který mi balon přeskočil nohu a skončil nakonec v brance,“ směje se tehdy nešťastný hrdina okamžiku. „Tráva, kterou máme teď, je ale jedna z nejlepších v Ústeckém kraji! Ohromný dík patří správci, konkrétně Josefu Majerovi.“ dodává Jaroslav Kovačka mladší.

NA KRAJI GHETTA

Fotbalové Kopisty, se hřištěm v příjemném prostředí zrovna chlubit nemohou. Hrací plochu totiž mají na okraji vyhlášeného janovského ghetta, kde v minulosti eskalovaly rasové nepokoje. Poničené paneláky, které vedení města Litvínova, kam Janov spadá, nechává bourat a zazdívat, působí strašidelnou kulisou. Nicméně hřiště mají Kopisty hezké, v blízkosti hospůdku i sportovní halu a zastávku autobusu.

Z JEDNÉ STRANY KOPEC, Z DRUHÉ VLAK

Fotbalisté Dobkovic mají zajímavě situované hřiště. Z jedné strany strmý svah směrem vzhůru, kde je zázemí, kabiny, ale hlavně místo pro fanoušky. Ti tak mají na hřiště perfektní výhled, nechybí ani několik laviček na sezení. Z druhé strany je velmi frekventovaná železnice mezi Děčínem a Ústím, nechybí ani závory. Tudíž se u hřiště každou chvilku „cinká“. Fanoušci mohou dojet na zápasy právě vlakem, zastávka je také kousek od hřiště.