„Testujeme se dvakrát týdně. Po těch čtvrtečních mi vyšel pozitivní výsledek. Nemám vůbec žádné příznaky. Přítelkyně odjela k rodičům, doma mi zůstal alespoň pes,“ zasmál se Martin Kotyza.

Pojďme k vaší aktivní fotbalové minulosti. Kde všude jste hrával?
Jako hráč jsem vyrůstal v Jablonci, kde jsem si připsal i pár ligových startů. Nicméně v kádru jsem se dlouhodobě neudržel, takže jsem zvolil přestup do Bohemians 1905, tam jsem působil pět sezón. Poté následovala druhá liga ve Vlašimi a pak první a druhá liga na Žižkově. Tam jsem ukončil své působení v Česku a zamířil jsem na Maltu, kde jsem v týmu Gzira United strávil dvě sezóny. Po návratu jsem ještě strávil tři roky v německém Bautzenu a Kamenz. Pak už převážila trenérská kariéra. Momentálně hraji 1. B. třídu za Sokolov Držkov, kde jsem s fotbalem začínal.

Můžete prozradit, jak jste se dostal k fotbalu na Maltě?
Když jsem kopal na Žižkově, byli tam tehdy italští trenéři. Kondiční trenér pak právě odcházel na Maltu. Po sezóně měl Žižkov velký problém s financemi. Byl jsem na vážkách, zda pokračovat, nebo se na fotbal prostě vyprdnout. Pak se mi právě ozval ten trenér z Malty. Tak jsem do toho šel.

Teplice v úvodním jarním kole prohrály s Jabloncem.
FOTO: Rada v Teplicích znovu vyhrál, tentokrát Jablonec domácím uštědřil bůra

Malta patří mezi fotbalové trpaslíky. Jak jste si tam ty dva roky užil?
Je to určitě hezké místo na život. Samozřejmě fotbalově to byl krok zpátky. Na druhou stranu mě Malta zajímala jak z lidského, tak i fotbalového hlediska. Bohužel na Maltě neplatí to, co se domluví (smích). Po třech týdnech jsem z toho klubu odešel, ale v zemi zůstal. Obvolával jsem tamní kluby a nakonec začal hrát v týmu Gzira United. Byly to pěkné dva roky, dokonce jsme postoupili z druhé ligy do první.

Dalo se tam fotbalem uživit?
Představte si, že dalo. Já tam ale potkal svého nejlepšího kamaráda, který tam dělal asistenta trenéra. V přístavu měl bar, navíc fungující autoškolu. Ale nestíhal to, navíc na Maltě se trénoval třeba v sedm večer. Takže jsem se staral o bar a navíc hrál fotbal. Bylo to zajímavé.

Teď působíte ve Varnsdorfu jako asistent trenéra. Co vás přesvědčilo odejít z Jablonce do Kotliny?
Po mém konci u mládeže Jablonce jsem dostal pár zajímavých nabídek, ale hlavně kvůli podnikání jsem je odmítal. Když se ozval „Drsy“, tak jsem řešil v podstatě jen to, jestli jsou moji společníci ochotní převzít na sebe část mých povinností ve firmě tak, abych si mohl být jistý, že podnikání bude fungovat dál a zároveň můžu být plně k dispozici ve Varnsdorfu. Ve chvíli, kdy to akceptovali, tak nebylo o čem rozmýšlet. Varnsdorf beru jako velkou příležitost. Pavlovi, ale i vedení Varnsdorfu za to děkuji.

Vyhovují vám podmínky, které Varnsdorf nabízí?
Podmínky se tu za posledních pár let velmi zlepšily, byl jsem příjemně překvapený. Myslím, že máme téměř vše, co potřebujeme.

Fotbalisté Varnsdorfu zahájili zimní přípravu. První trénink vedl nový kouč Pavel Drsek.
FOTO: Varnsdorf vlétl do zimní přípravy pod dohledem nového kouče Pavla Drska

Před rozhovorem jste říkal, že jste v karanténě.
Testujeme se dvakrát v týdnu. Po čtvrtečním testu mě vyšel pozitivní výsledek. Nemám vůbec žádné příznaky. Takže jsem si dojel do Varnsdorfu, dozvěděl se, že musím do karantény a jel zase zpátky. Přítelkyně odjela k rodičům. Nejsem sám, doma se mnou zůstal pes (smích).

Přítelkyně čeká miminko, navíc máte vlastní firmu. Jste asistentem trenéra ve Varnsdorfu a hrajete ještě aktivně za Držkov. Koukám, že se rozhodně nenudíte, ne?
Miminko je životní událost, kterou zažívám poprvé. Připouštím, že to pak bude náročnější. Přítelkyně je naštěstí poměrně samostatná. Největším žroutem času je právě naše firma. Máme provozy na jablonecké přehradě, staráme se například o fotbalový stadion v Jablonci nad Nisou. Dohromady jsme tři společníci. Oba nemají problém převzít na sebe moje povinnosti.

Kde jste se vůbec seznámil s Pavlem Drskem?
Tak nějak jsme se potkali v Jablonci. Máme společného kamaráda Jirku Vágnera (asistent trenéra v Jablonci). Když jsem končil jako hráč, chodil jsem právě k Jirkovi a Pavlovi pomáhat do jablonecké juniorky. A právě na popud Jirky mě Pavel kontaktoval, jestli bych s ním nešel do Varnsdorfu.

Vidíte rozdíl ve vnímání fotbalu přímo ze hřiště a z trenérské pozice?
Přeci jenom na profi úrovni už nějakou tu dobu nehraji, takže už jsem zvyklý. Dřív se mi stávalo, že mi při sledování cukala noha. Teď už na fotbal koukám trochu jinak, spíš se snažím přemýšlet nad tím, jak předat hráči svoji zkušenost nebo mu dát přesné informace o tom, co by se na hřišti mohlo dít a jak si s tím poradit.

Zleva David Jarolím, Adam Malík a Richard Stražan.
Podmínky v Ústí? Výborné, fotbal tu má tradici, těší Davida Jarolíma

Vám je 36 let, ve Varnsdorfu je hodně mladý kádr. Vyhovuje vám to?
Nemám zase tak velké srovnání. Půl roku jsem působil jako asistent v Jablonci, tam pár starších hráčů bylo. A nebyl s tím problém. Výhodou může být, že jsem s mladými kluky už pracoval. Znám třeba Velicha, nebo Kubistu. Celkově mám ale z kluků ve Varnsdorfu dobrý pocit. Bez ohledu na jejich věk.

V současné koronavirové době je složité dělat fotbal. Souhlasíte?
Je to komplikace, to určitě. Na zápasech nejsou diváci, to je samozřejmě smutné. Ale kluci nemají s motivací problém. Může to být problém, když vám před zápasem kvůli pozitivním testům vypadne pár hráčů. Nám hned na začátku vypadl Martin Kouřil, teď jsem v karanténě já. Trochu se tady kalkulovalo s tím, že by možná bylo dobré, aby se tým nakazil v přípravě a pak si vytvořil imunitu. Když vám vyskočí jeden, dva hráči, tak se to dá. Ale pokud by nám tady ve Varnsdorfu před zápasem vypadlo pět hráčů, byla by to potíž. Majitelé musí mít pochopení, že se to může odrazit na výsledcích. Samozřejmě máte hráče na lavičce, ale pokud vám vypadnou klíčové hráči, bude to znát.

Jaké máte trenérské cíle?
Vzhledem k mému dosaženému trenérskému vzdělání je asistent v profi týmu v podstatě to nejvíc, co v současné chvíli lze dosáhnout. Myslím si, že tím je jeden cíl splněn a je na čase stanovit si další.

Takže v budoucnu bude Martin Kotyza hlavním koučem ligového týmu?
Je to můj cíl. Na západě funguje model, kdy je u týmu hlavní manažer, který má pod sebou tým trenérů. To je pro mě více realistické. Takže to nevidím, že bych byl třeba hlavní trenér, ale patřil bych právě do skupiny trenérů. Hodně jsem se věnoval podnikání, takže jsem s trenéřinou ani moc nepočítal. Když mě Pavel oslovil, zase mě to hodně začalo zajímat. Takže v budoucnu bych rád vedl ligový tým. Netajím se tím, že se mi líbí cestování. Umím anglicky a německy. Tak uvidíme.

Částečně čerpáno z webu fkvarnsdorf.cz