Kliknutím zvětšítePříbuzní a přátelé se nikdy nesmířili s původní vyšetřovací verzí, že šlo o sebevraždu. Jsou přesvědčeni, že za Švandovou smrtí stojí bývalá Státní bezpečnost (StB). Tragédii navíc provází pozdější úmrtí dalších lidí, kteří měli s případem něco společného.
„Celé to na mě působí, že příslušníci StB nám vládli a vládnou dál. I po čtyřiceti letech bych si moc přála, aby Pavlův odkaz nezanikl. Nechci, aby padaly hlavy, ale pravdu. Je velká škoda, že jsme národ, který za komunismu likvidoval svoji inteligenci. Je mi moc líto, že se Pavlova smrt nikdy řádně nevyšetřila,“ řekla Deníku tehdejší Švandova snoubenka Anna Ondračková.
Pavel Švanda je pochovaný v Boskovicích na Blanensku, kde žije jeho maminka i sestra. Vzpomínky na tragickou událost jsou však pro ně i po několika desetiletích stále velmi bolestné. Do novin ji proto komentovat nechtěly.
V disidentských kruzích
Kromě studia architektury se Pavel Švanda věnoval také psaní, poezii a filozofii. V církevních a disidentských kruzích se v 70. a 80 letech zapojil do aktivit proti komunistickému režimu. Stýkal se s katolickou i evangelickou mládeží a členy Charty 77. „Pavlova existence byla popřením všech mých totalitních návyků. Věci, které dělal a říkal, se prostě neříkaly a nedělaly, pokud člověk chtěl, aby to s ním dobře dopadlo,“ zavzpomínal na svého spolužáka v knize Slunci vstříc Ivo Ondračka.
Prastrýcem Pavla Švandy byl boskovický rodák, kněz a pozdější kardinál Tomáš Špidlík, který působil v Římě a také v Rádiu Vatikán. Za ním se dvaadvacetiletý student v srpnu 1981 vypravil do Itálie. Cestu mu režim nečekaně povolil. Po návratu mu zbývaly už jen necelé dva měsíce života.
Podle badatele Viléma Fránka, který se dlouhodobě zabývá nevyjasněnými úmrtími z dob komunismu, byl Švanda pro Státní bezpečnost potenciálně důležitý zdroj. Tím, že se pohyboval v církevních, studentských a disidentských kruzích se ho pravděpodobně snažila zlomit ke spolupráci nebo z něj dostat informace. „Mohl zemřít při výslechu v některém z konspiračních bytů. Nebo na něj zatlačili recidivisté, které režim při podobných případech hojně využíval. Mohl zemřít i při pokusu o útěk z místa, kde byl uvězněn. Rozhodně ale neskočil do Macochy. Materiály a výpovědi lidí, které jsem shromáždil, plus pokusy s odborníky na dně propasti to jednoznačně vyvrací,“ uvedl Fránek.
Domnívá se, že mrtvé studentovo tělo pravděpodobně na dno propasti přineseno a ukryto tak, aby ho turisté neviděli. S odstupem několika dní ho pak hlídači Punkevních jeskyní oznámil anonym s tím, že ho vidí z Dolního můstku. V tom případě by ho ale také muselo už dříve vidět několik tisíc turistů. „Vyšetřovací spis měl speciální tajnou přílohu StB. To bylo velmi neobvyklé. Případ se uzavřel jako sebevražda,“ poznamenal Fránek.
Série podivných událostí
Na jaře roku 1990 bylo vyšetřování na žádost rodiny obnoveno a odstartovalo sérií podivných událostí. „Jednoho z bývalých příslušníků StB po výsleších málem ubila skupinka útočníků. V sebeobraně jednoho z nich zastřelil a od té doby již nechtěl o smrti Švandy nikdy mluvit. Dalšího vysokého důstojníka StB, který měl vědět o monitorování případu v Blansku státní bezpečností a rozvědkou, zabil v lese strom,“ upozornil na zvláštní okolnosti badatel.
Vyšetřování vedlo do ztracena. Podle Fránkových zjištění byl vyšetřovací spis po roce 2015 označen skartačním znakem a je oficiálně skartován. Případ nerozklíčoval ani Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, který ho několikrát odložil. „V celém případu rezonuje jméno bývalého vysoce postaveného člena StB z jihu Moravy. Jsem přesvědčený, že v tom byla zapletená i rozvědka a vysoce postavení lidé, kteří zůstali vysoko i po revoluci,“ uzavřel Fránek.
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
