O ubytování požádaly verši. Studentky napsaly vedení kolejí básně

17. 10. 2020

Vážený pane řediteli Kulíšku, tímto Vás žádám o stříšku. Dvě studentky brněnské Masarykovy univerzity, které bydlí na univerzitních kolejích, s nadsázkou reagovaly na vládní opatření, podle kterého se měly z kolejí odstěhovat. Jelikož by je vystěhování dostalo do svízelné situace, požádaly o výjimku. Oficiální žádosti doplnily dívky i jejich veršovanými verzemi, které nyní sklízí úspěch na sociálních sítích.

Masarykova univerzita, ilustrační foto | Foto: archiv

Helenu Rozporkovou i Karolínu Vernerovou, které společně bydlí na kolejích Klácelova druhým rokem, nové vládní opatření nemile zaskočilo. V pondělí večer informovala vláda, že se všichni studenti v trvalým bydlištěm v České republice mají vystěhovat z kolejí. „Právě jsme šly spát, když najednou přišla zpráva, že se prakticky druhý den musíme vystěhovat. To bylo šílené. Řešily jsme, jestli si v Brně najdeme nějaký byt, jenže to by nás stálo peníze navíc a mnoho komplikací," vzpomíná na první šok Rozporková.

Příběh se šťastným koncem. Ztracenou tašku s doklady dostal muž nazpět

Obě dívky přitom mají velmi vážné důvody, proč v Brně na kolejích zůstat. „Můj otec má koronavirus, před pár dny mu přišla zpráva, že je pozitivní. Doma jsou tedy všichni v karanténě. Také bydlíme v Praze, kde je vyšší riziko nákazy, než v Brně, takže mi přišlo vhodnější zůstat tady," vypráví Vernerová.

Podobně vážné důvody na setrvání na kolejích měla i její spolubydlící. „V Brně mám při škole práci, a kdybych musela z města odjet domů, tak bych o ni přišla. Tím bych svoji rodinu velmi finančně zatížila. Mamka je samoživitelka, živí moje dva bratry. Navíc pracuje ve službách jako masérka a teď jsou zavřené dva ze tří hotelů, kam chodí pracovat, takže je pro ni současná situace velmi těžká. V Brně si vydělám sama na sebe, a navíc můžu mámě i pomoct," vysvětluje Rozporková.

Uklidnění přišlo až ve chvíli, kdy se objevily ze strany ministerstva školství i vedení univerzity informace o výjimkách pro studenty, kteří na kolejích potřebují setrvat z vážných důvodů, mezi kterým patří i situace obou dívek. Studentky tehdy sedly k počítačům a rozhodly se rovněž napsat žádost o výjimku řediteli Správy kolejí a menz Masarykovy univerzity Kamilu Kulíškovi.

Další rekord. Na jihu Moravy přibylo za pátek 1539 lidí s koronavirem

A v tu chvíli vznikly i první verše, ze kterých se vyvinuly básně. „Karolína začala psát žádost. Napsala oslovení Vážený pane řediteli Kulíšku, pak ale několik minut přemýšela, jak má pokračovat. V tu chvíli padl vtípek s rýmem pane řediteli Kulíšku - bolí mě na bříšku. Rýmů přibývalo, až jsme se rozhodly, že napíšeme básničku, kterou rozšíříme mezi přátele," popisuje Rozporková.

Kamarád pak dívky přesvědčil, aby báseň odeslaly i na vedení kolejí. Dívky, které studují na Přírodovědecké a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, tedy verše poslaly a samozřejmě kromě básní odeslaly i oficiální žádostí. Reakce adresátů i vedení univerzity na jejich verše je mile překvapily. „Pan ředitel Kulíšek mi odepsal, že jej básnička potěšila, a poté jsme dostaly i další mail, že básně udělaly radost i ostatním z vedení kolejí. Taky nám napsal mail ve smyslu, že je dobře, že jsme si i v takové situaci udržely nadhled a že báseň se líbila i panu rektorovi," vypráví dívky. Báseň pak sdílel na sociální síti i rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš.

Vedení kolejí žádostem obou dívek vyhovělo. „Velmi jsme si oddechly. Na kolejích býváme i o víkendech, byly jsme tady i o prázdninách, domů jezdíme tak jednou měsíčně. Koleje jsou tak pro nás skutečně domovem, a když přišlo nařízení k vystěhování, bylo to, jakoby nás někdo skutečně vyháněl z domova," vyznávají se studentky, kterým společné bydlení na kolejích přineslo i přátelství.