Pro ty, co nestihnou brzký oběd, nebo nepohrdnou odpolední svačinkou, bude připravený guláš a pivo či kofola. Stačí si koupit na místě chomutovský deník a máte to zadarmo.Děti mohou vyhrát sladké ceny v cashboxu, který prověří jejich mrštnost a postřeh, dospělí zase využít výjimečné nabídky na předplatné deníku. Všichni se pak mohou pokochat pohledem na autoveterány, které představí Veteran Car Club Chomutov.O kulturně sportovní program se postarají účastníci ze tří různých organizací. Ukázky bojového umění předvedou sportovci z chomutovského Tiger Relax Clubu. Děti z mateřské školky Radost zazpívají a zatancují na téma Jarní probouzení a jako správní patrioti jsme nemohli pominout mistry republiky, Evropy i světa v diskodance – tanečníky z Beethovenu D.C. Exe. Ti přijdou se svou exhibiční ukázkou. Na místě proběhne také diskuze se zástupcem dopravního podniku na téma, které Deník otevřel (městská hromadná doprava viz níže) a v mobilní redakci můžete také vidět, jak se vyrábí noviny.Akce začíná ve 13 hodin, naplánovaný program proběhne mezi 14.30 – 16.30 hodin. Srdečně zveme všechny.

Trolejbusy jsou lidem malé

CHOMUTOV/JIRKOV - Nízkopodlažní trolejbusy, které jezdí v Chomutově a Jirkově, vzbuzují mezi cestujícími rozpaky. Jsou malé a vejde se do nich málo lidí. Dopravní podnik už na začátku roku kvůli nespokojeným cestujícím posílil ranní spoje na lince č. 33 a do budoucna chce intervaly ještě zkrátit.
Dopravní podnik nasadil od prosince nízkopodlažní trolejbusy pravidelně na linku, která jezdí z Jirkova k poliklinice. Jenže hned v prvních dnech se začaly ozývat nespokojené hlasy, protože trolejbus jezdil hlavně ráno plný k prasknutí. „Často byl plný ještě dřív, než vůbec vjel na chomutovská sídliště,“ popisuje Klára Malá.
Dopravci zareagovali. „Začali jsme posilovat spoje v ranní špičce, teď už žádné připomínky ze strany cestujících nejsou,“ uvedl včera pro Deník obchodně dopravní ředitel DPChJ Jiří Kubice. Jenže lidé si stěžují stále. I do redakce přišlo několik lidí vylíčit útrapy cestování linkou č.33. Někteří se jí prý od té doby vyhýbají.



Pravda je, že nízkopodlažní trolejbusy jsou o dost menší, než klasické kloubové. Výrobce uvádí 28 míst k sezení, celkem by se do něj měla vejít stovka lidí. Přesto je to o mnoho méně, než v klasických trolejbusech.
Navíc existuje i nízkopodlažní trolejbus podobného typu, ovšem s kloubem a dvojnásobnou kapacitou. Proč dopravní podnik koupil pět malých vozů, ve kterých se lidé tlačí, třeba místo tří delších?

 

„Provoz velkokapacitních trolejbusů je v dopravních sedlech (doba, kdy jezdí málo cestujících – pozn.red.) , o sobotách a nedělích neekonomický. V tuto dobu jezdí trolejbusy poloprázdné,“ vysvětluje Jiří Kubice.

„Jde o to najít optimální soulad mezi dopravními potřebami a ekonomikou provozu. A ekonomické výsledky trolejbusové dopravy za první čtvrtletí ukazují, že rozhodnutí o nákupu těchto vozů bylo správné.“
Nestálo by přesto za to, nasadit na některé časy dlouhý trolejbus? Využívají opravdu výhody nízkopodlažního trolejbusu ti, pro které je určen? Kubice i tady hájí zavedenou praxi: „Nízkopodlažní vozidla mají zpříjemnit nastupování i vystupování z vozidla všem cestujícím a nejen tělesně postiženým. K poliklinice dojíždí ve špičce v průměru třicet lidí, mimo ni pět až deset. Vozidla naplňují náš záměr.“
Dopravní podnik už podle Kubiceho neuvažuje o tom, že by provoz těchto trolejbusů měnil. Ale v nasazení trolejbusů na lince č. 33 rezervy jsou. „Do budoucna předpokládáme nasazení dalších těchto vozů a tím i zkrácení intervalů na této lince,“ uvedl Kubice. Trolejbusy by tak nejezdili každou půlhodinu, ale třeba jednou za dvacet minut či čtvrt hodiny.