V lednu 1985 panovaly mrazy, které se blížily k 25 stupňům pod nulou. Mrazy vedly k extrémně vysokým požadavkům na odběr elektrické energie domácností i podniků kvůli elektrickému vytápění. Topilo se navíc i v prostorách, které to běžně nevyžadovaly, třeba sklady nebo zemědělské objekty.

„V lokalitě Krásný Les směrem na Adolfov nám pod tíhou námrazy popadalo vedení. Námraza vážila 18 až 20 kilo na metr vedení, podobné problémy jsme řešili i na Měděnci,“ vzpomíná tehdejší zaměstnanec Severočeské energetiky Milan Fink. „Museli jsme vypínat jednotlivé úseky vedení a rozvodny ve městech. Na dvě hodiny se bez elektřiny ocitla jedna část města, na další dvě hodiny jiná. Omezení se netýkalo nemocnic a národních výborů,“ doplňuje Milan Fink.

Vzpomínky má i Martin Novák. „Tehdy jsem to byl kromě jiných i já, kdo v Tušimicích absolvoval dvě noční směny u bubnu kotle a hlídal jeho hladinu vody. Plováky a potrubí zamrzaly,“ popisuje Novák. „Všude hořely koksáky. Kromě koksu jsme pálili vše, co hořelo, jen abychom udrželi v kotelně nějakou teplotu. Prakticky všechno dřevo, co jsme našli, vzalo za své. Nestandardně jsme zahřívali i potrubí. Trubky jsme obalili hadry, ty se polily naftou a zapálily.

K rozmrazování vody, například na toaletě, se také používaly kabely od autogenu,“ popisuje energetik náročné dny. Dodává, že spousta armatur a čerpadel popraskala. „Byli jsme jak v krápníkové jeskyni a teprve s oblevou jsme přicházeli na to, kde je jaká díra či prasklina,“ doplňuje Martin Novák.

Situace z roku 1985 byla zatím posledním kritickým stavem energetické sítě, kdy musely být řízeně omezovány dodávky elektřiny.

Soňa Holingerová,
mluvčí Skupiny ČEZ