Zpovídá v něm Jana Konvalinku (1963), předního českého biochemika z Univerzity Karlovy, bojovníka proti neviditelným zabijákům i HIV, rodáka z Chomutova.

Do povědomí veřejnosti se dostal jako koordinátor iniciativy, zajišťující pomoc s testy na covid-19 na univerzitách Čech. „Pandemie odhalila, jak v ČR nefunguje státní správa,“ řekl Konvalinka. V knize s ním Palán řeší viry společenské i přírodní, knižní rozhovor provází snímky Jana Šibíka. Vznikaly v Praze od samého začátku karantény…

K názvu knihy Spánek rozumu plodí příšery Palána a Konvalinku inspiroval obraz španělského malíře Francisca Goyi. Vsedě spícího kreslíře tu obtěžují démoni, sovy a netopýři; snaží se mu vetřít do mysli. Přitom: být rozum vzhůru a pracovat, jak má, příšery by se nezrodily. Konvalinka jako Goya doufá v rozum: Kde je zdraví, nebezpečí nehrozí: „Mám opravdu rád náš západní, liberální svět, založený na kritickém rozumu a sdílené zkušenosti. Vážím si ho,“ říká v rozhovoru s Palánem.

„Myslím, že to je to nejlepší, co lidstvo za posledních pár desítek tisíc let pracně vytvořilo. Současně si uvědomuju, že to není samozřejmé. Je to neustále ohrožované,  musíme to bránit. Vždy si vzpomenu na Goyovu grafiku Spánek rozumu plodí příšery. Slupka racionality a empirického poznání je tenká, hned pod ní jsou různé strachy, hrůzy, předsudky, nenávisti. Proto se jí musíme ze všech sil držet. Demokracie potřebuje racionalitu,“ ví Jan Konvalinka. Jeho společná kniha s Alešem Palánem se také ptá: „Může virus zemřít? Jak se z virů chcípáčků stávají světoví šampióni? Máme se bát silného státu? A jaký smysl má mýlit se?“ Konvalinkův nadhled i humor dávají naději, že vědění je silnější než strach.

Aleš Palán, foto Jan Šibík: Spánek rozumu plodí přišery. Jan Konvalinka v rozhovoru o covidu, právu na omyl a historickém optimismu. Cena 397 korun.

Radek Strnad