V naší technologicky vyspělé době je zřejmé, že podstata potřebných znalostí a dovedností ve vztahu k budoucímu „dospělém člověku“ nespočívá v rozsahu a stále větším množství zvládnuté různorodé látky. Lidé budou v době technologické nadále potřebovat spolupráci a komunikaci. Znalosti si budou umět sami aktivně doplňovat, rovněž budou umět zvládat orientaci v násobném nárůstu poznatků vědy. Naštěstí naší lidskou přirozeností je touha po vědění, a naše touha porozumět nás tak již od útlého věku popohání ke zkoumání. Přesto jeden každý potřebujeme najít něco, pro co zahoříme vášní a budeme se moci v této oblasti nejlépe rozvíjet. Nebude to jedna konkrétní profese, půjde o rozvoj více předpokladů.

Máme nevyšší čas pracovat na vyváženosti ve vzdělávání a tuto přirozenou radost ze zkoumání začít od raného věku podporovat. Vždyť právě Aristotelova logika je velmi cenná, zejména svou intuitivností a přirozeností. Rovněž Psychologie v době, která se nám otevírá, má stále větší význam pro ovládnutí sama sebe. Jsou opatření, která lze udělat hned a nejsou ani příliš nákladná a jsou zejména ve způsobu práce. Jsou i taková opatření, která začnou fungovat až, když se lidi začnou dívat na svět  kolem sebe jinak, až když začnou projevovat vzájemnou úctu a respekt.

 

Učitelé často spoléhají na rodiče v oblasti rozvoje empatie, vstřícnosti, laskavosti a rodiče spoléhají na učitele, že jsou odborníky v oblasti pedagogiky a vhodně volí metodu výuky pro jejich dítě. Ač to na první pohled není patrné, je to velmi úzká týmová spolupráce při vzdělávání a výchově dobrého člověka. Abychom týmovou spolupráci dále rozvíjeli, musíme projít zásadní změnou ve formě a způsobech vzdělávání. Vytvořit prostor pro růst nového, nebude, zdá se, jiným způsobem možné než naprostou a zásadní změnou. Situaci, kterou nyní prochází naše společnost, můžeme tak brát jako určitou výzvu. Každý může pomoci proměnit vnímání důležitostí a podstaty vzdělávání. Někteří rodiče občas ještě hledají místo ve svém životě. Přesto většina rodičů chtějí pro své děti radost a štěstí a uplatnění.

Aktuálně jsou budovy škol uzavřené, tedy dostává velký prostor spolupráce. Rodiče jsou postaveni před situaci, kterou si nevybrali a možná ani v nejhorších snech nepředstavili. Přesto se snaží zvládnout svoji práci v obtížných podmínkách a k tomu přebírají výuku svých dětí. Svoje děti milují a chtějí pro ně to nejlepší, a tak jak se říká: „Všechno se zdá nemožné, dokud to neuděláš“. Rodiče zvládají svoji práci i výuku svých dětí. Je to však pro všechny náročná situace, i pro učitele. Učitelé byli vrženi do nových podmínek, jak je patrné na příkladu jednoho učitele z menšího města, který nyní prochází 200 e-mailů od svých žáků druhého stupně.

Počítejme společně: Pokud má 1 třídu, ve které je 25 dětí, a tuto třídu na čtyři předměty a další třídu a dalších 25 dětí, byť jen na jeden předmět. Pokud jen dvakrát týdně připraví pracovní list v každém předmětu a rozešle svým žákům, pak také musí vše pečlivě přečíst a vyhodnotit. A také žákům odpovídat na dotazy. Ne všechny rodiny jsou vybavené počítači volně dostupnými pro žáky, a pokud je v rodině více sourozenců, tak se musí střídat u jednoho počítače. I s těmito žáky učitel komunikuje a to v průběhu celého dne. Podmínky jsou prostě nové a obě strany nyní pracují, jak nejlépe jim podmínky dovolí. Mají ale také možnost nahlédnout jinak na svůj přístup ke škole.

Není také učitel jako učitel. Zeptala jsem se, co v lidech evokuje slovo učitel, odpovědi byly různé jako:  Důležitost, Nepružnost, Zaostalost, Kopřivka, Tabule, Ukazovátko, Znalost, Škola, Autorita, Legrace až po Jméno konkrétního učitele. Zpětná vazba je pro učitele velmi cennou a užitečnou informací, učitel má kolem sebe několik bodů, ze kterých může čerpat. Primárně je to jeho žák, pak jeho nadřízený, ředitel nebo zřizovatel školy, ale i kolegové a pak samozřejmě rodiče a celá společnost. Velmi různorodá skupina. Učitel si s tím, ale velmi hravě poradí je přece Pedagog. Ale také Psycholog a tak trochu i Vědec. Každý problém, který zvládneme je také darem, poučením a zdrojem dalšího osobního růstu.

Dnes vidíme, že se může stát, že někdy přijdou těžké časy, občas se také stane i nějaká chyba, ale každá chyba je jen další krok k úspěchu. Nejsme dokonalí a všichni se neustále učíme nové věci, které potřebujeme k životu. Není nemožné dát ve vzdělávání větší prostor empatii, zkoumavosti, logice, vytrvalosti, jak se ukazuje na příkladu jiných zemí.  Možná je to obtížné, ale rozhodně to není zbytečné, a tak to tedy prostě zkusme. Odstraňme zbytečnou byrokracii, která od práce pouze zdržuje. Je vidět, že naši učitelé zvládnou jakýkoliv úkol. Dejme tedy učitelům důvěru a oni sami využijí stěžejní principy a to logiku a psychologii a povedou své žáky tou nejlepší vzdělávací cestou. Povedou je tak, aby čímkoliv se jejich žáci stanou, aby v tom chtěli a byli nejlepší. Každý rok se jejich žáci vydávají s důvěrou za svými sny a do života, který si představovali a který jim učitelé pomohli otevřít.

Poděkujme učitelům za jejich moudrost v den jejich svátku, který v Česku připadá na 28. března, a také vlastně i rodičům, kteří se stali nedobrovolně učiteli.  

Helena Malíková, zakladatelka iniciativy Národní rada pro vzdělávání