Makak Magot (Macaca sylvanus). Patří do třídy savci (Mammalia), a řádu primáti (Primates). Čeleď kočkodanovití (Cercopithecidae). Velikost: délka 55 – 75 cm, hmotnost 6 – 15 kg, biotop: hory až do 2 600 m n. m., horské lesy, skalnatá pobřeží. Živí se převážně jako býložravec (cedr, dub, ovoce, listy, rostliny), ale i hmyzem. Způsob života: semknuté sociální skupiny až o 80 jedincích. Rozmnožování: říje probíhá v listopadu až březnu, březost trvá 160 – 170 dní, samice rodí 1 mládě.

Zajímavosti: Makak magot je občas nazýván také jako makak bezocasý. Je to jediný primát, který se vyskytuje v Evropě a jediný druh rodu Macaca, který se nachází mimo Asii. Původně byl rozšířený v celé severní Africe, nyní se však vyskytuje pouze na území pohoří Atlas v Maroku a Alžírsku, v Evropě bychom ho našli ale pouze na Gibraltaru. Makakové se objevili na Gibraltaru již v pleistocénu. První dochovaná písemná zmínka pochází z roku 711. Dodnes není známo, jestli jsou makakové na Gibraltaru původní, nebo sem byli dovezeni. Někteří biologové hovoří i o tom, že se v minulosti makakové vyskytovali i v jiných částech Evropy. Legenda zase praví, že opice přišly z druhé strany úžiny podzemním tunelem, které kdysi dávno údajně spojoval africký a evropský kontinent. Gibraltar patří Velké Británii, ale nároky si na něj dělá i Španělsko, kterému před třemi sty lety patřil. Dle legendy se Britové udrží na Gibraltaru pouze do doby, dokud na skále budou makakové. Když během druhé světové války klesl počet makaků na pouhých sedm jedinců, nechal Winston Churchill pro jistotu z Afriky přivézt další opice. V minulosti způsobovali makakové velké problémy – od ničení zahrad a domů, kradení zásob jídla, okrádání turistů až po pokousání lidí. Od roku 1913 jsou na Gibraltarské skále pravidelně krmeni britskou armádou. V dnešní době jsou makakové turistickou atrakcí, kterou denně navštíví kolem tisíce turistů.

Sova pálená (Tyto alba). Třída: ptáci (Aves), řád: sovy (Strigiformes), čeleď: sovovití (Tytonidae). Velikost: délka 33 – 39 cm, rozpětí křídel 80 – 95 cm, hmotnost 290 – 370 g, biotop: kulturní krajina s lesíky, remízky, zahrady, zříceniny. Potrava: masožravec (hraboši, žáby, hmyz). Způsob života: aktivní za soumraku a v noci. Rozmnožování: v dubnu snáší 3 – 13 vajec, inkubační doba 30 – 33 dní.

Zajímavosti: Sova pálená je díky svému srdcovitému závoji nezaměnitelná a charakteristická. Právem je považovaná za naší nejkrásnější sovu. Vzhledem k velikosti těla má celkem dlouhé nohy do tvaru písmene X. Jako jedna z mála sov má černé oči.
Ze všech sov se nejlépe přizpůsobily synantropnímu způsobu života. Opustily skalní štěrbiny a dutiny stromů a hnízdí v zastavěných oblastech – na půdách, věžích kostelů, zříceninách a zemědělských usedlostech. Jsou dobrými spolubydlícími, protože tam loví myši a hraboše. Z okrajů měst a zemědělských usedlostí jsou ale bohužel vlivem intenzifikace zemědělství a používáním jedů na hubení hlodavců vytlačovány. Chybí jim oblíbená loviště a zdroje potravy. Postupně jim ale mizí také hnízdiště a stavy sov pálených tak klesají.
Jejím hlavním predátorem ve volné přírodě je kuna skalní (Martes foina).
Vývržky jsou velmi charakteristického vzhledu. Mají tmavou barvu a jsou lesklé, jako by byly nalakované.

Jeřáb bělošíjí (Grus vipio). Třída: ptáci (Aves), řád: krátkokřídlí (Gruiformes), čeleď: jeřábovití (Gruidae). Velikost: výška 130 cm, rozpětí křídel 200 – 210 cm, hmotnost 4,75 – 6,5 kg. Biotop: bažinaté a podmáčené louky. Potrava: všežravec (bezobratlí, malí obratlovci, semena, plody), způsob života: tažný, před tahem se sdružuje do větších hejn. Rozmnožování: snáší 1 – 2 vejce, inkubační doba 28 – 32 dní.

Zajímavosti: Pochází z Asie, žije v Mongolsku, Číně a Rusku, zimuje v severním Japonsku, Číně a Koreji. Při tahu vytváří hejno formaci do „V“ a denně překonává vzdálenost 300 až 800 km. Létá ve výškách 2 000 m, ale dokáže překonat i Himaláj v 10 000 metrech.
Druhové jméno bělošíjí dostal podle bílého temene a šíje. Kolem očí jsou typické červené lysiny. Lze se setkat i s pojmenováním jeřáb daurský. Dauria je oblast východně od jezera Bajkal na hranici Ruska, Číny a Mongolska, kde jeřáb žije.
Druh je zařazen v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN. V rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) je pro druh vedený Evropský záchovný program.

KZ systém, s.r.o.