Na plácku u lesní cesty už stála čtyři auta, tak jsem si řekl: “Vezmi to jen metr od cesty podél ní, byla rozbahněná od dřevorubeckých strojů, usoudil jsem dle vyjetých kolejí. Padesát metrů tam a druhou stranou zpět. To by ti mohlo na uvolnění svalů stačit. A hlavně nekoukej, kde co roste! Stejně je tu lidí jak na Václaváku.”
Nu, a výsledek ani ne za půlhodinu? Pět obřích babek, kupodivu červivá byla jen ta nejmenší, dvě pejchavky a dvacet tři hnědáků - smrkáči, sucháči, máselňáci a mezi nimi sedm praváků.
P.S. Opravdu jsem tentokráte nešel na houby, ale přece je tam nenechám, když jsem o ně doslova zakopával.
Ota Schnepp, Klášterec nad Ohří
