Z uplynulých výstav galerie je patrné, že kurátorka Lucie Filipová zde dává prostor hlavně umělcům, kteří nemají klasické umělecké vzdělání, a kteří se ještě neetablovali na současné umělecké scéně. Troufám si však říci, že je to jejich velký benefit. Nejsou zatíženi klasickým akademickým vzděláním a svázáni komerčním tlakem na současné umění a my díky tomu máme možnost vidět výtvarné umění v její základní formě, tedy díla s radostí z pouhé tvorby stvořená. I za normálních okolností však bohužel lidé do galerií moc nechodí. O to méně na současné umění a snad nejméně na to abstraktní. Důvod je prostý - nerozumí mu. Když však na cestě do práce míjíte nádherná umělecká díla, určitě se u nich zastavíte a necháte je na sebe působit. Zlepší Vám den, myšlenky se zatoulají jinou cestou a budete mít dobrý pocit, že jste udělali něco pro svou umělecky vyprahlou duši. To je kouzlo umění ve veřejném prostoru, které zaujme i ty, kteří by do kamenné galerie nepřišli.

Výstava Dva světy představuje malbu Veroniky Sekotové a Martina Odlase. Název výstavy odkazuje k duševnímu rozpoložení samotných umělců, kdy první svět představuje jejich každodennost a ten druhý jim dává možnost z toho prvního uniknout, odreagovat se nebo prostě jen vypnout. Výstava nám nabízí dva různé přístupy k abstraktní malbě. V barevné atmosféře obrazů a uvolněném malířském podání vyvolávající dojem chvění povrchu připomíná tvorba Veroniky Sekotové slavné impresionisty, zatímco přístup Martina Odlase vychází z čisté geometrické abstrakce.

Veronika Sekotová vystudovala grafický design a pracuje v marketingu. Touha po uměleckém vyjádření ji zavedla k fotografii, tvůrčímu psaní a malbě, kterou zde představuje. Inspiraci nachází nejen v přírodě, ale také v už zmíněném impresionismu či expresionismu. Skryté symboly a významy jsou součástí téměř každého obrazu stejně jako použití realistických prvků, což může být v jinak abstraktní malbě snadnější cesta k srdci diváka. Obrazy jsou prostoupeny jasnými barvami a světlem, které vyvolává dojem neustálého dynamického pohybu. Myšlenkové pochody jsou patrné i u obrazu s názvem Fénix, kdy základní mlhavá kompozice byla doplněna symbolem znovuzrození v podobě ohnivého ptáka Fénixe, který se ze svého popela znovu narodí. Ztvárnění lze chápat i jako reakci na současnou celosvětovou pandemii.

Úplně jiným způsobem tvoří Martin Odlas. Jak sám říká, maluje už od té doby, kdy se naučil držet v ruce pastelku. Ač vystudoval technickou školu a pracuje ve strojírenství, umělecké vyjádření ho provází celý život. Abstraktní malbu, kterou můžeme vidět na výstavě, objevil teprve před čtyřmi lety a zcela ji propadl. Jeho tvorba je čistě intuitivní, založená na pocitové kombinaci barev a tvarů. Čisté linie a tvary skládá do velkých obrazových formátů, které někdy obohacuje například cákanci barev jako u obrazu Pulci ve vesmíru. Z jeho tvorby vyzařuje čistá radost, která je radostí ze hry, z vytváření a skládaní tvarů. Nejde mu však o emocionální otisk jako u Veroniky Sekotové, ale o hledání harmonie, které je možné dosáhnout rovnováhou vztahů linií, barev a ploch. 

Věřím, že o těchto mladých umělcích ještě uslyšíme, a já sama už se teď moc těším na jejich další umělecká díla. Výstavu je možné shlédnout do 28. února v Kadani na Studentském náměstí.

Karolína Odlasová