Akce proti chemičce v Záluží byla pro mladého stíhače prvním a posledním letem

Akci provedly v čase 12.15 – 12.30 hodin čtyřmotorové stroje B – 17 Flying Fortress od 5. Bomb Wingu, společně s čtyřmotorovými B – 24 Liberator od 49. Bomb Wingu. Ovšem za zdařilou ji lze jen těžko označit. V závodě byly škody, z hlediska strategického bombardování, minimální a většina pum skončila hlavně v širokém okolí.

Nálet stál Američany řadu letounů a prokazatelně dva z nich havarovaly na našem území. Severozápadně od Polné v okresu Jihlava se zřítil bombardér B – 24 Liberator pilotovaný 1/Lt Trumanem McMinnou. Všech devět členů osádky včas vyskákalo na padácích a stalo se válečnými zajatci. Podstatně méně štěstí však měl při svém vůbec prvním bojovém letu mladý stíhač 2/Lt George F. Wilson junior.

„Sedmnáct našich stíhaček typu P – 51 Mustang startovalo z italského San Severa k doprovodu 304. bombardovacího wingu, který útočil na Most,“ zapsal bezprostředně po návratu do své výpovědi velitel 308. stíhací perutě William R. Markley

„Já jsem letěl jako velitel žlutého roje, ve kterém byl nováčkem 2/Lt George F. Wilson junior. Když jsme se blížili k cíli, vydal jsem vy výšce 25 000 stop rozkaz k odhození přídavných nádrží. Poté, co jsme je všichni odhodili, všiml jsem si, že má George nějaké potíže,“ připomenul další skutečnosti Markley.

Bylo zcela evidentní, že Wilson nemůže jednu z přídavných nádrží odhodit. „Přidal proto plyn a tím, jak letoun nabral rychlost, nádrž konečně odpadla. Byl však rychlejší jak ostatní. Uhnul tedy prudkou zatáčkou doprava, jenže jeho letoun následně přešel do vývrtky, kterou už nedokázal vybrat. Sledoval jsem jej až do výšky 10 000 stop. Pak se mi ztratil v mracích na volání rádiem se už neozval. To se stalo asi tak pět mil jihozápadně od tehdy německého Komotau,“ uzavřel svou výpověď velitel.

Stroj P – 51 B Mustang (výr. č. 43 – 24898) pilotovaný mladým poručíkem Wilsonem se zřítil u obce Perštejn/Pürstein na Chomutovsku. Na místo havárie dorazilo několik místních obyvatel a vojáci Wehrmachtu. Ti tělo mrtvého pilota vyprostili a na příkaz starosty jej uložili do rakve a pohřbili na místním hřbitově. Vzniklé náklady ve výši 115 Říšských marek pak starosta žádal uhradit na Landratu v Kadani/Kaaden.

Po válce byly ostatky stíhače 2/Lt George F. Wilsona jr. exhumovány a převezeny na hřbitov spojeneckých vojáků do Francie. Informována o celé události byla samozřejmě také rodina pilota. Ta se však až po dlouhých osmačtyřiceti letech dozvěděla přesné místo, kde vyhasl mladý život jejich syna a sourozence.

„Můj bratr byl už od mládí tak trochu snílek a učarovalo mu vše, co mělo něco společného s létáním,“ napsala v dopisu z roku 1992 pilotova sestra Edna Musialowski.

„V době, kdy zuřila II. světová válka, navštěvoval George universitu v Alabamě. Jednoho dne zkrátka přišel a řekl, že se přihlásil do armády k letcům,“ dodává.

O přesném místě dopadu letounu svého bratra se Edna dozvěděla až poté, co jí přišel dopis z tehdejšího Československa od skupiny chomutovských badatelů historie II. světové války, kteří na objasnění celého případu havárie americké stíhačky u Perštejna pracovali několik let. Především jejich zásluhou pak putovaly k rodině do státu Alabama některé osobní pilotovy věci. Navíc se skupina zasloužila o to, že v perštejnském parku, poblíž místního kina, připomíná tragickou událost ze závěru roku 1944 skromný monument , a to od 13. prosince 1992. Podobný tomu, který připomíná smrt mladého Američana od roku 1950 v Memorial Parku v Tuscaloose, kde Wilsonova rodina žila předtím, než odešel do války.

Z činnosti Einsatzstabu
Tato složka zahájila dne 16. prosince 1944 svou činnost v 11.41 hodin, jak dokazuje dobový záznam v protokolu, neboť byla ohlášena výstraha o možném leteckém napadení. Letecký poplach pak začal o deset minut později.

Minutu před čtvrt na jednu přišlo první hlášení. Důl Julius II uváděl, že je bez elektrického proudu. Ve 12.25 ohlásil jistý Kaudetzky, že závod STW je zasažen a je vidět vysoko stoupající hustý dým. Pět minut nato se ozval Grumpmann z dolu Julius II: „Celý závod je pod velkým dýmem a směrem k šachtě Julius III je vidět otevřený oheň!“ Naproti tomu těsně po 13. hodině hlasil Erler z Kolumbusu, že je vše v pořádku, až na jednu nevybuchlou pumu, u které je možné, že má časový spínač. „Budeme ji pozorně sledovat,“ byla další z Erlerových odpovědí. Jedna ze zápalných bomb dopadla na šachetní dvůr. Nedlouho po půl druhé se ozval Weidlich a sdělil do centrály Einsatzstabu, že Kornmüller z Juliusu II hlásil, že šachta je zasažena, škody jsou na těžním stroji, v třídírně a bytu podnikového ředitele. Zasažen byl rovněž sklad a v garážích hoří. Dvě pumy zasáhly příjezdovou silnici k dolu.

„Na povrchovém dolu Mathilde byl zasažen dieselový bagr, jinak je šachta nepoškozena.“ Tolik v krátkosti hlášení zdejšího zaměstnance Türpa. Ve 13.57 hodin dal požadavek direktor Matuschka, aby urychleně přijeli hasiči na šachtu Hedwig. Navíc upřesnil ještě další škody na dole Julius III. Ve 14.04 se přímo z dolu Julius III ozval H. Wollenhaupt, který později přivezl písemné hlášení v němž je napsáno, že hoří třídírna a šachetní dům a je potřeba hasičů. Dvanáct minut nato je v protokolu Einsatzstabu zapsáno hlášení z úpravny Herkules, v němž se hovoří o dopadu bomb jižně od úpravny a o škodách na oknech v hrubé drtírně. Ve 14.20 hodin nahlásil Lagerführer Stehula (Lager 25), že tábor je bez světla, ale neutrpěl žádných provozních škod. V půl třetí bylo ohlášeno Dr. Kölbem, že požár na dole Hedwig byl uhašen. Navíc přidal ještě zprávu, že bombardování zasáhlo také obec Ervěnice/Seestadtl. V 15.48 hodin došlo hlášení z Lager 23, kde jsou údajně evidováni dva mrtví. Poblíž dolu Ignis u Braňan/Prohn dopadly čtyři bomby, z nichž dvě nevybuchly. Jedna puma způsobila škodu na silnici Braňany – Dlouhý Újezd. Poslední zprávou, zaznamenanou v protokolu Einsatzstabu je souhrnný zápis škod na BTD – Herkules, které ohlásil Direktor Hanke, a to v 18.45 hodin.

Z činnosti Luftschutzu
Tři dny po desátém leteckém útoku sepsal Rev. Haupt. & Schupo Revierführer z druhého policejního revíru v Horním Litvínově hlášení na úřad starosty, v kterém si stěžoval na práci složek místního Luftschutzu. Doslova se v dokumentu z 19. prosince 1944 píše:

„Poslední útok z 16. 12. 1944 ukázal, že nasazené síly dorazily příliš pozdě na místa hlášených škod. Část obce Dolní Litvínov byla při tomto útoku, který byl proveden ve třech vlnách, zasažena, a to již při první vlně. Poslední skupina letadel přeletěla oblast v 13.08. Asi o čtyřicet minut později došly teprve první nasazené síly do 2. LS revíru. Ty by asi vůbec nebyly došly, kdyby sem nebyly přivolány spojkou. První volání o pomoc z Dolního Litvínova došlo telefonicky 2. policejnímu revíru ve 12.25 hodin. Předpokládá se, že kdyby zde propukly požáry a rozšířily se, tak by byla pomoc přišla prokazatelně na postižené místo příliš pozdě. Aby se tomuto zbytečnému průtahu napříště zamezilo, musí být především nasazené síly umístěny v blízkosti východu ze služebny LS – Stollen. Po skončení práce protiletadlového dělostřelectva pak musí nasazené síly spěchat co nejrychleji do policejního revíru, ještě předtím, než se ozve akustické hlášení,“ uzavírá rozhořčené hlášení Revierführer, jehož jméno z podpisu na dokumentu nelze přečíst.

Bomby na Chomutov
Kromě Záluží a dalších přilehlých obcí dopadaly bomby, podle práce O. Schneppa Letecká válka v Krušnohoří, také na Chomutovsku. Samotný Chomutov byl zasažen na několika místech. Dále byly zaznamenány dopady pum v Březenci, již zmíněných Ervěnicích, Holešicích a v Orasíně. Poprvé byla bombardováním zasažena také průmyslová oblast v Ústí nad Labem/Aussig.

Oběti
Z obětí náletu, jejichž počet se různí je s určitostí známo jméno dvaatřicetiletého Adolfa Rehwalda, syna zemědělce ze Záluží, který zemřel na následky zranění 21. prosince.

Dále jsou známa jména dvou britských zajatců, a sice Fredericka Charlese Crabba, příslušníka 11. battalionu The Parachute Regimentu, a Raymonda Morrise, jedenadvacetiletého rodáka z Hardingu v hrabství Yorkshire, taktéž příslušníka 11. battalionu The Parachute Regimentu, kteří zahynuli při bombardování Chomutova.

Třístránková zpráva o náletu hovoří o dalších obětech. V Kopistech na šachtě Julius II měl podle ní zahynout jeden ruský zajatec a jeden byl těžce a další lehce zraněný. Další čtyři mrtví jsou hlášeni z lágru 33, taktéž v Kopistech u šachty Minerva.

Bombardováním byl také zasažen obytný dům č.p. 31 v Libkovicích na Hans Kudlich Strasse. V něm našlo smrt osm obyvatel, včetně dvou malých dětí.

Reakce v tisku
Protože se jednalo v pořadí o deváté letecké napadení chemického závodu STW nebyla reakce tisku v pondělním vydání 18. prosince 1944 až tak velká, jako tomu bylo například v případech prvních dvou náletů.

Tentokrát se deník Brüxer Zietung omezil pouze na informaci, že anglo – americké svazy uskutečnily nálet na oblast Mostu a Ústí nad Labem a že došlo ke shozu tříštivých a zápalných pum, které způsobily škody na majetku a ztráty na životech. Jinak jednosloupcová zpráva obsahuje pouhých čtrnáct řádků textu.

Severočeský letecký archiv Most