Mezi hamouny je například Dánsko vedené sociálnědemokratickou političkou Mette Frederiksenovou. Proč si tato veskrze sympatická, progresivní a příkladná země zamluvila tolik životadárných preparátů? Aby je skladovala v mrazácích? Nikoliv. Část z nich posílá do Afriky, neboť je věrna tradici země s promyšleným systémem rozvojové pomoci.

Covid-19 si nevybírá, napadá každého, kdo není chráněn. Pokud se mu neubrání celá planeta, zadrhne se svobodná výměna zboží, služeb, osob, turistika. A pochopitelně každý, kdo dodá chudším světadílům vakcíny, bude v očích jejich obyvatel spasitelem a přítelem. I proto by Evropská unie měla mít zájem o černý kontinent.

Vítači a jiné nálepky

Dánský příklad se ovšem dá vztáhnout i na tuzemské poměry. Epidemiolog Petr Smejkal ve včerejším rozhovoru Deníku přiznal, že spousta odborníků s předsedou vlády či ministerstvem zdravotnictví už nechce mít nic společného. „Občas mám pocit, že jsem poslední, kdo nad státem nezlomil hůl,“ pravil.

Půlka lidí mu prý nadává, že se spolčil s Babišem, půlka si myslí, že tento stát nestojí vůbec za to, aby mu pomáhali. Jenže komu? Ministrům a jejich úředníkům, stranickým předsedům, prezidentovi? Smejkal pokračuje: „My se umíme jen opírat do politiků, ale oni nespadli z nebe, jsou naším věrným odrazem. To, že po Babišovi přijde Bartoš nebo Fiala, samo o sobě změnu nepřinese. Dokud to pro nás stále budou ‚oni‘ a budeme na ně přenášet vinu za všechno zlé, nepohneme se dál.“

Z covidové krize včetně ekonomického marasmu nás nedostane žádný mesiáš ani dredař se sebelepšími úmysly, ale jen my, obyvatelé České republiky. My, kteří si podle Smejkala v sobě stále neseme velkou zátěž z komunismu.

Varovné výpočty matematika Janečka

„Závist, rovnostářství, kafrání, negativita, to jsou vlastnosti, které nás brzdía jichž bychom se měli chtít zbavit,“ míní muž, který dal dohromady tým excelentních odborníkůz mnoha oblastí, jehož výstupy by vláda měla brát vážně. Stejně jako občané nařízení ohledně respirátorů, omezení pohybu a kontaktů. Ne kvůli premiérovi nebo ministru Blatnému, ale kvůli sobě.

Každý, kdo se ohání národními zájmy a suverenitou, ale zároveň se producíruje mezi lidmi bez roušky, záměrně hlásá nepravdivé teorie nebo se pere s policisty, je exhibicionistický egoista. S takovými lidmi se nikdy nestaneme vysněnou přívětivou solidární zemí chytrých řešení pro 21. století.

Dokud si neuvědomíme, že záleží na každém z nás, výměna v čele státu žádný pokrok nepřinese.