Přesto byl schopný o nynější korupční kauze týkající se samých špiček fotbalu v Česku tvrdit, že… „Velmi málo lidí mělo indicie, že se něco takové dělo. Nedá se předpokládat, že bychom se to dozvěděli, aniž by zafungovala policie.“

Nebo o Dagmar Damkové, manželce zatčené hlavy spiknutí Romana Berbra, významné fotbalové političky a bývalé skvělé rozhodčí: „Nevěděla o celé řadě věcí. Je to otázka spíš na ni, na druhou stranu coby členka elitní komise rozhodčích na UEFA a FIFA tráví více než sedmdesát procent roku v zahraničí v rámci plnění svých povinností.“

To je pouze ukázka Malíkových vět. Předseda asociace vyslal do světa i další perly, ty však byly v mantinelech těchto dvou zásadních.

Tak si je proberme. Začněme od Damkové, není to tak důležité. Takže paní Dagmar, Bebrovými slovy polomanželka, protože si nechala dívčí jméno, doma s mužem probírala počasí a psy… Jasně, přitom oba žijí fotbalem, jsou rozhodčími do morku kosti. Ve zlém i dobrém – ano, oba uměli pískat.

První výrok je však mnohem horší. Malík před rokem promluvil pro Deník N o tom, že kluby mají své lidi, kteří „dělají“ rozhodčí. Pak svá slova mírnil.

Nyní prý neměl indicie… To snad ne. Ve fotbale se o rejdech Berbra a jeho věrných ví už léta. Média přinesla řadu svědectví, důkazů.

Malík se tak předvedl jako naivka, čemuž se moc nechce věřit. Ale také jako zbabělec, který jasně neukázal na další klíčové postavy. Proto by měl odejít. Není tím pravým pro očistu fotbalu.